Lidovky.cz

Kultura

Lev půjde do džungle, dám ho mezi kytky, říká oceněný Štindl

Ondřej Štindl s cenou za scénář k filmu Pouta. foto:  František Vlček, Lidové noviny

Rozhovor
Jedním z oceněných na letošních Českých lvech je i scenárista vítězného filmu Pouta, redaktor LN Ondřej Štindl. Křišťálovou sošku a cenu České filmové kritiky získal hned za svůj první scenáristický pokus.
  18:30

LN Jak jsi viděl svoje šance, než se proměnily?
Matematicky být jedním z pěti nominovaných znamená dvacetiprocentní šanci. Do toho člověk ještě může zvažovat všechny možné okolnosti – jak bude kdo co kompenzovat, co se komu líbí a tak. Nakonec skončí u toho, že se uvidí.

Dále čtěte:

LN A co říkáš na celkové výsledky? Pouta získala "jen" pět lvů ze dvanácti možných, ale zato v hlavních kategoriích...
Stěžovat si na to, jak jsme dopadli, by byla v pozici oceněného scenáristy filmu, který akademie označila za nejlepší, docela velká drzost. Všem kolegům a přátelům ze štábu, kteří cenu nedostali, bych ji samozřejmě přál. Říká se, že světská sláva polní tráva, jistě to je pravda – zvlášť v těch našich stísněných podmínkách. Na druhou stranu je to i tak příjemné, a když se člověk s prchavostí podobných věcí, jako jsou filmové ceny, srovná, může si ten jeden večer docela užít. K celkovým výsledkům – cítím s lidmi, kteří byli nominovaní za Občanský průkaz, nedostat ani jednu cenu z jedenácti nominací je docela tvrdé.

LN Co se týče užívání si večera, jak probíhaly oslavy po vyhlášení?
Příjemným a naprosto konvenčním způsobem – konverzace plus konzumace.

LN Obligátní otázka – kam doma křišťálovou sošku uložíš? Moc nevím. Možná někam mezi kytky – jako že lev v džungli.

Jak vznikal film Pouta čtěte zde

LN Při děkovačce jsi zmínil, že film vznikal sedm let. Jak se během té doby měnil tvůj scénář?
Základní kostra příběhu – co kdo udělá a jak to dopadne, se od první verze zásadním způsobem nezměnila. Během přepisování se snad povedlo zpřesnit a prohloubit charaktery, myslím, že jsem jim během let začal rozumět trochu líp a snad se to podařilo přenést i do textu.

LN Během té doby byl také natočen německý oscarový film Životy těch druhých, který se stejně jako Pouta týká špiclování tajné policie v zemi východního bloku. Jaký máš k tomu filmu vztah?
Když jsem se poprvé dočetl v nějakých cizích novinách, že ten film vznikl a má v Německu docela velký ohlas, hrklo ve mně. Po několika měsících jsem ho viděl v Praze na novinářské projekci – a to se mi zase ulevilo, přišlo mi, že ten film je o něčem dost jiném než ten náš, bez ohledu na některé podobné elementy zápletky. Můj vztah k tom filmu je, řekněme, nevzrušeně uctivý – je pěkně natočený a zahraný, je v něm evidentní snaha navázat na tradici klasického Hollywoodu, což je tradice úctyhodná. Nemůžu říct, že by ve mně Životy těch druhých moc rezonovaly, ale taky jsem docela zaujatý divák. Pokud jde o zachycení života v době pozdního komunismu, v mých očích dosud nic nepřekonalo 4 měsíce, 3 týdny a 2 dny Cristiana Mungiua.

LN Jaká byla cesta tvého scénáře k režiséru Radimu Špačkovi a producentu Vratislavu Šlajerovi?
S Vratislavem Šlajerem jsme byli domluvení už dávno, myslím, že v roce 2003 nebo tak nějak. Radim byl třetí režisér, který Pouta měl dělat. S nápadem oslovit ho přišel Vráťa, já se divil, že mě to nenapadlo dřív: Radima znám, jaksi společensky – asi jako každý v Praze.

LN Chodil jsi na plac kontrolovat natáčení, nebo jsi svůj scénář nechal v rukách režiséra?
Na plac jsem chodil v situacích, kdy to mohlo být nějak užitečné, třeba u natáčení některých dlouhých scén byla možnost, že bude potřeba přepsat jednu dvě věty, aby šly herci líp "do pusy". Jinak o filmu jsme průběžně diskutovali, nejen já a Radim, ale i lidé ze štábu – ve střižně, při zkušebních projekcích atd. Poslední změny ve scénáři jsem dělal, když se dělaly postsynchrony.

LN V sobotu, kdy se Čeští lvi udíleli, jsi přes den hrál svůj pravidelný set na Radiu 1. Co se ti v té době honilo hlavou?
Na mých sobotních odpoledních na rádiu je fajn mimo jiné to, že se mi tam v hlavě nic nehoní, pouštím písničky, které mám rád, a užívám si je. A volume pootočím doprava – samozřejmě.

LN Jaké máš další scenáristické plány?
Jednu látku mám jakž takž hotovou. Je to příběh tří mladých lidí na maloměstě někde v Sudetech v 90. letech, noirová story o dospívání, která však není tak stísněná jako Pouta. Snad by to mohl natočit stejný tým jako Pouta, i když záleží ještě na spoustě věcí – hlavně na penězích. Ale byli bychom rádi."

zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.