Své současníky zaujal už svým vzhledem. Karl Wilhelm Diefenbach (1851-1913) dal svým vlasům a vousům podobnou svobodu jako o šedesát let později například John Lennon. Ve světě fraků a cylindrů nosil prosté bílé roucho, přes rameno jednoduchou mošnu, nejraději chodil v sandálech nebo bos.
Výrazný zjev se stal i vyjádřením myšlenkového programu tohoto malíře a sociálního reformátora. Vyzýval k návratu k přírodě, ke kultu lidského těla, k duchovnosti, pacifismu, vegetariánství, nudismu a ke zrušení buržoazního modelu rodiny. To vše vycházelo z jeho nespokojenosti s moderním způsobem života, který podle něj bylo nutné změnit.
Diefenbach se narodil v západoněmeckém Hadamaru, malířství studoval v Mnichově. Jeho obrazy byly ovlivněné německým mystickým symbolismem Arnolda Böcklina a Franze von Stucka. Byl chatrného zdraví a v Mnichově se vedle umění seznámil i s metodami přírodního léčitelství. Začal zde budovat nejen kariéru malíře, ale i svůj osobitý myšlenkový svět. Chtěl žít v souladu s přírodou, odmítal monogamii a náboženství, propagoval pobyt na čerstvém vzduchu.
V Německu zdaleka nebyl jediným propagátorem hnutí, jemuž se později začalo říkat lebensreform. Již od 60. let předminulého století se mezi německou elitou šířilo vegetariánství. Gustav Jäger vedl kampaň za teplé a prosté vlněné oblečení coby záruky zdraví. Objevují se první praktikanti homeopatie, herbálních koupelí a otužování. Diefenbach získal skandální proslulost především svou propagací nudismu coby léčebného prostředku.
Vstříc slunci!
K Diefenbachovi, žijícímu v polorozpadlém domu nedaleko Mnichova, se v 80. letech připojil malíř Hugo Höppener, který později přijal pseudonym Fidus. Zdravím neoplývající Höppener se původně neúspěšně léčil Jägerovou terapií vlněným prádlem, ale po boku Diefenbacha se z něj stal přesvědčený nudista. V roce 1888 je však kdosi udal policii, že se procházejí kolem své samoty nazí, vystavují se necudně slunci a budí veřejné pohoršení. Následoval soud, kde Diefenbach dostal šest měsíců žaláře, Fidus tři.
Proces je v avantgardních kruzích ale okamžitě proslavil. Jako své krédo Fidus nejméně v sedmi verzích namaloval svou Modlitbu slunci, obraz s nahým androgynním mladíkem s vlající blonďatou kšticí, jak rozevírá svou náruč slunečním paprskům.
Propagátor volné lásky a biopotravinProrok. Svět Karla Wilhelma Diefenbacha |
Měl zde konečně čas na malování svých symbolických scén, i když náboženství jako takové odmítal, nevyhýbal se mysticky vyhlížejícím obrazům s Bohem Otcem nebo s Ježíšem Kristem, který nesl rysy jeho vlastní tváře. Na Capri také Diefenbach v roce 1913 zemřel.
Pro české publikum je vedle fascinujícího příběhu uměleckého excentrika důležitá skutečnost, že do Diefenbachova kroužku na sklonku 19. století patřil i český umělec František Kupka. Sice se s extravagantním guruem záhy rozešel a svou příslušnost k jeho komuně zlehčoval, výstava ale přesvědčivě ukazuje, jak moc a jak dlouho byl Kupka Diefenbachovými názory i tvorbou jeho družiny ovlivněn.
Ještě celá léta po odchodu z Vídně Kupka kreslil symbolické scény s nahými postavami ve sluneční záři. Ostatně on sám až do stařeckého věku své dny začínal rozcvičkou v zahradě, při které byl, nehledě na roční období, zcela nahý. Podobně jako Diefenbach byl Kupka ještě celou první dekádu 20. století fascinován sfingami, starověkým Řeckem, dramatickými přírodními sceneriemi. Umělecká tvorba byla i pro něj pokračováním filozofického uvažování, které ho nakonec dovedlo až k abstrakci.
To jsou všechno důvody, aby tato mimořádná výstava, jež si svou premiéru odbyla loni v Mnichově, letos ve Vídni neunikla ani českým návštěvníkům. Hermesvilla, kde je nainstalována, sice leží stranou hlavních turistických lákadel, ale je v dosahu městské hromadné dopravy. Stejně jako před víc než sto lety se jedná o alternativu k divácky vděčným výstavám v centru města.
