Zadal je řadě sochařů a architektů jako připomínku bitev druhé světové války a koncentračních táborů. Nalézají se na místech jako Tjentiště, Kozara, Kadinjača, Jsenovac nebo Niš.
Kosmaj
A jde o mimořádnou ukázku kombinace abstraktního a realistického umění s politickým podtextem. Také proto tyto monumenty v osmdesátých letech přitahovaly miliony návštěvníků ročně - hlavně pionýry v rámci jejich socialistické výchovy.
Tjentište
Po rozpadu Jugoslávie zůstaly opuštěny a postupně podléhají zkáze. Toho využil belgický fotograf Jan Kempenaers a s mapou jejich rozmístění z roku 1975 je začal dokumentovat. Vznikla z toho série fotografií s názvem Spomenik, která se dočkala i knižního vydání.
Kruševo
Vetřelci a volavky počeskuPodobný projekt existuje i v Česku pod názvem Vetřelci a volavky. Sochař Pavel Karous si všiml, kolik českých sídlišť a poliklinik zdobí sochy vzniklé během normalizace. Za tento "umělecký kvas" mohl tehdejší zákon, který ukládal, aby každá státní stavba dala 1 až 4 procenta z celkového rozpočtu na "výzdobu". Toto "čtyřprocentní umění" pak tvořilo estetické dominanty ve veřejném prostoru kolem vznikajících sídlišť, poliklinik, obchodních domů, výrobních podniků, administrativních a správních budov. Stát tak zajišťoval lukrativní práci vystudovaným sochařům, čímž si chtěl získat jejich loajalitu a zároveň je použít ke své propagaci. |