Tenhle čtyřicet let starý román budete číst a lapat po dechu. Jako kdybyste se sami octli v jedné z těch kánoí, klouzajících a svištících peřejemi jedné z posledních svobodně plynoucích řek Ameriky.
Akce střídá akci, při všem tom běsu a úprku je ale Dickeyho kniha i meditací nad možností soužití moderního člověka a přírody.
Trailer k filmové verzi Vysvobození
Oč jde: Ed, Lewis, Drew a Bobby, mladí muži z Atlanty, se rozhodnou sjet kus divoké řeky Cahulawassee. "Celý tohle údolí bude pod vodou. Ale teď je tam ještě divočina," vysvětluje Lewis. Na řece bude stát přehrada a odlehlý kraj bude zatopen. Vytržen z divočiny a zcivilizován, stejně jako místa, kde mají chlapíci, plánující výlet, svá zaměstnání, třeba obchod či reklamní agenturu, a kde se svými rodinami poklidně žijí. Občas popíjejí, občas, jak už to bývá, jsou nároky svých rodin snad trošičku drceni, žijí ale vesměs spořádané a dobré životy.
Buď připraven!
K dobrodružství je vyhecuje právě Lewis, sportsmen, koketující s myšlenkou, že civilizace stejně jednou (v dohledné době) skončí a že je třeba být na to připraven. Lewis není žádný podivín, přestože si vybudoval protiatomový kryt, v době studené války to nebylo v Americe až tak neobvyklé. Je zdatný, cvičí, loví, miluje pobyt v přírodě a do tajů lukostřelby zasvětil i Eda, vyprávěče příběhu. "Já prostě věřím tomu, že všechno se nakonec zúží na otázku lidskýho těla, a to jednou provždy. Proto chci bejt připravenej," zní Lewisova mantra, která by mohla být mottem celé knihy.
Smolná Cahulawassee Spisovatel, básník, voják, ale také herec. Když filmový štáb hledal pro své Vysvobození představitele šerifa Bullarda, vzpomněli si právě na autora knihy Jamese Dickeyho (vlevo). Stejně tak na místní horaly, kteří ve filmu hrají "sami sebe". Špatnou pověst získala i řeka Cahulawassee, na které se rok od dokončení snímku utopilo 31 vodáků. Projížděli úsek z filmu. |
Cesta začíná skoro tak báječně jako nějaká ta reklama na Gambrinus, totiž táborák, pivko, sranda a pohoda. Jenže nepřipravení měšťáci, kteří znají přírodu pouze z filmů, se musí utkat s živlem řeky. A také ovšem s místními lesáky, pokoutními paliči whisky (v okrese je prohibice), všelijak degenerovanými a hlavně nenávidějícími vše městské.
Řeka a horalská cháska, nijak nezapadající do obrazu spořádanosti, nakonec hmoždí, o skály otlouká i všelijak jinak hanobí těla čtyř hrdinů, přičemž v jejich duších ponechává hluboké vrypy.
A řeka čaruje
Dickeyho popis prázdninové výpravy se totiž náhle, jakoby úderem pádla, mění v horor trip, existenciální zážitek, který mužům, tedy jenom těm, kteří vyváznou, promění celý život. Při jedné ze zastávek v kterési malebné zátočině se totiž dvojice našich sympatických měšťáků potká se skutečně neurvalou dvojicí místních. Stupeň násilí na tomto místě není třeba odhalovat. Jde ovšem o věc velmi nechutnou, bolestivou a zahanbující.
Dojde na nože i šípy a toto setkání i jeho následky uvrhne kanoisty do situační nejistoty, v nadsázce snad podobné té, kterou zažívá jiná čtveřice cestovatelů ve známé Cestě do pravěku režiséra Zemana. Z pevného prostoru domova jsou hrdinové mrštěni do neznáma a nebezpečí. A všechno teprve začíná...
Slavná scéna s banjem, kterou to všechno začíná
Je nutné podotknout, že román Vysvobození a zvláště jeho filmové zpracování režisérem Johnem Boormanem z roku 1972, kde Eda hrál Jon Voight a Lewise Burt Reynolds a které se stalo událostí, roztočily kolotoč plagiátů, oněch hororových vybíjených, kde roli stvůr hrají všelijak zmutovaní horalé ať už z Apalačského pohoří, nebo odjinud. Nic ale nepřekonalo originál. Také proto, že tahle "akční" kniha je psána vysoce kultivovaným, básnickým jazykem. Žádný strach! Básnický zde neznamená zamlžený či nejasný, ale naopak přesný a účinný. A pokud je nutné, tak patřičně drsný.
Básník a voják
Popis utonulého? "Proud mu také v jednom kuse otevíral oči a on jako by se díval z otevřené vody zpátky do hor, podél všech zákrutů řeky, do nekonečna. Jak ho řeka tahala za ústa, vypadal jako blb s povislými rty, ale oči v tom nehrály žádnou roli, ty byly jasné, modré, vševidoucí."Americký spisovatel James Dickey (1932-1997) se považoval především za básníka. Tak byl i vnímán a oceňován.
Obraz amerického básníka své doby, který povětšinou plane v hlavě českého čtenáře znalého především beat generation, však nikterak nesplňoval. K beatnikům měl, podobně jako jiný "znovuobjevený" autor Cormac McCarthy, spíše přezíravý vztah. Byl důstojníkem (stovka bojových letů za 2. světové války, včetně bombardování Tokia, účast v korejské válce) a podporoval i válku ve Vietnamu. Vyučoval poezii, byl ale také odborníkem v kanoistice a lukostřelbě. Vydání jeho nejlepšího románu Vysvobození není pouze splácením dluhu u nás dosud opomíjenému autorovi.
