Nahrávku pořídil hudební kritik a Dylanův přítel Robert Shelton po jednom koncertě v březnu 1966 na palubě Dylanova soukromého letounu při letu z Lincolnu do Denveru. Na nahrávce je slyšet, jak autor hitu Blowin´ in the Wind mluví o svém boji s drogami.
Sheltonovi údajně řekl, že s heroinem skoncoval v New Yorku. "Jednu dobu jsem z toho byl opravdu velmi velmi zesláblý, opravdu hodně. Utrácel jsem za to pětadvacet dolarů denně, ale zbavil jsem se toho, překonal to." Je to poprvé, co ikona 60. let přiznává, že byl narkoman.
ČTĚTE TAKÉ |
Ve dvouhodinovém rozhovoru Dylan hovoří také o myšlenkách na smrt a říká, že jednou zvažoval, že se zabije. Na jiném místě nahrávky tvrdí, že zvažoval sebevraždu poté, co lidé o něm začali mluvit jako o géniovi. "Smrt podle mě nic není, nic, pokud bych dokázal umřít rychle. Mnohokrát jsem věděl, že bych mohl umřít rychle, že bych to jednoduše udělal. Přiznávám, ale tehdy jsem to překonal."
"Ucho si neuříznu, vpálím si kulku do hlavy"
"Nejsem ten typ chlapíka, co by si uřízl ucho. Vpálil bych si kulku do hlavy, kdyby se to zvrtlo, anebo skočil z okna," řekl prý Dylan.
Dylan na nahrávce také tvrdí, že hudbu bere méně vážně než kdokoli jiný. "Člověče, vím, že mi to nepomůže ani o kousek dostat se do nebe. Určitě to nijak neprodlouží můj život a neučiní mě to šťastným."
Od roku 1966 je Dylan světovou hvězdou. Je oslavován jako symbol protestu, jako básník a prorok, jako nejdůležitější hlas své generace. Shelton jako hudební kritik uviděl v roce 1961 Dylana hrát a napsal o něm, že je zářící nová tvář folkové hudby. Příští den Dylan dostal nabídku, aby nahrál desku.
Z obou mužů se stali přátelé a Dylan pustil Sheltona k sobě tak blízko, jako se to nikomu jinému nepodařilo. Shelton dvacet let pracoval na Dylanově biografii. Poprvé vyšla v roce 1986 po názvem No Direction Home. Pásky byly objeveny při práci na revidovaném vydání, jež nedávno vyšlo u příležitosti Dylanových sedmdesátin.
