"Moji narkomané do Granady rozhodně nepřijeli kvůli Alhambře," říká v rozhovoru pro LN Jan Papoušek. "Je tam teplo, svítí tam slunce. Člověk tam může žít skoro úplně bez peněz. Za bydlení v jeskyních se neplatí, jídlo se dostane dvakrát denně bezplatně v jídelně spravované církví, ovoce a zelenina, ale třeba i úplně čerstvé jídlo se najde v kontejnerech na tržištích nebo u restaurací."
O problémech s českými narkomany čtěte také: |
Drsný snímek předvádí všední den českých feťáků v dalekém, krásném městě, ze kterého znají jen brlohy na předměstí a pár ulic, kde žebrají, kradou a hledají jídlo v popelnicích. Říkají ale, že jim nic nechybí.
Představa, že by měli pracovat, je jim k smíchu. Neřeší, co bude zítra nebo za měsíc. Film končí smrtí jednoho z Čechů, který se předávkoval: "Ve feťácké komunitě je smrt častým hostem, a nikoho nepřekvapí ani nedojímá," říká mladý filmař Jan Papoušek.
Svůj film sám sestříhal a poslal na festival Jeden svět. Tam ho sice nepřijali, neboť nezapadl do koncepce, ale poslali ho do soutěže dokumentárních filmů Pavla Kouteckého (1956–2006), kde byl vybrán do užšího výběru.
Přečtěte si rozhovor s mladým dokumentaristou Janem Papouškem v sobotních Lidových novinách.
