Chalupeckého pět mužů s kanárkem

Tvorba letošních pěti finalistů, které vybrala sedmičlenná mezinárodní porota z celkem 64 umělců, bude letos poprvé ukázána ve veřejném prostoru. Mladí umělci do 35 let (Filip Cenek, Dominik Lang, Pavel Sterec, Marek Ther a Jiří Thýn ) budou postupně představeni v rámci doprovodné akce 5 finalistů, 5 měsíců, 5 míst.

V průběhu pěti měsíců budou vystavovat svá díla v nejrůznějších formách na pěti vybraných místech pěti různými způsoby a nepůjde zdaleka jen o Prahu. Kritička Lenka Lindaurová k tomu říká, že "cílem je ukázat veřejnosti to nejlepší, co v této věci vzniká, ukázat, jaké jsou aktuální tendence, jakým způsobem umělci reflektují současnou situaci."

Umění má oživit prostředí, ve kterém žijeme

Současné umění už dávno osciluje mezi různými médii: dokládá to i loňský ročník britské Turnerovy ceny za soudobé umění, kdy porota ocenila umělkyni Susan Philipszovou za zvukovou instalaci v ulicích. Umělecký dialog se širokou veřejností by podle organizátorů mohl vést k pochopení snah výtvarné scény a netradičním způsobem by mohl oživit prostředí, ve kterém žijeme.

"Finalisté kladou kreativní otázky a představují formální přístupy a intelektuální zájmy současné české scény. Jako porota cítíme, že tito umělci mohou obstát v mezinárodním srovnání," řekl předseda poroty Christian Rattemeyer.

Finalista Filip Cenek (1976) přesvědčil porotu svým převedením pohyblivého obrazu, plastických elementů a dalšího vizuálního materiálu do komplexní instalace, která vtáhne diváka, ale odmítá rychlou interpretaci. Dominik Lang (1980) se zabývá "dědictvím modernistického umění instalací a skulptur, které se zdají být relevantní a neodkladné a systematicky řeší širší témata o roli a příslibu poválečné modernistické praxe".

Přesná konceptuální gesta Pavla Sterece

Pavel Sterec (1985) se podle poroty vyjadřuje "přesnými konceptuálními gesty, jeho dílo je extrémně promyšlené a má za sebou už různorodé práce s pečlivě vybraným námětem". Porota dále ocenila krátké filmy a videa Marka Thera (1977), zaujata byla především konfrontací výstřední estetikou a referencemi k popkultuře.

Instalace Jiřího Thýna (1977) zaujaly stylem konceptuální fotografie, která v nedávné době opět získala svou důležitost ve světě mezinárodního umění. Jeho dokonalá a profesionální práce vyniká mimo jiné řemeslným zpracováním i formální krásou.