"Vždy jsem fotila témata, která se týkala mého osobního života. Před pár lety jsem začala fotografovat svoji dceru, které je teď třináct. Fascinovalo mě, jak se přeměňuje, jak se vymezuje vůči okolí a hledá sama sebe," vysvětlila pro LN fotografka Rania Matarová.
Z prvního impulsu se vyvinul dlouhodobý projekt s názvem Dívka a její pokoj, který fotografku zavedl nejen do dívčích pokojů v Americe, kde více než třicet let žije, ale také zpět do rodného Libanonu. Rozhodla se, že se pokusí zachytit proměnlivý dívčí svět napříč arabskou a americkou kulturou.
"Tento projekt mi umožňuje prozkoumávat také obě mé identity. Je to už spoustu let, co jsem odešla do Ameriky, cítím se tady jako doma, ale zároveň se neustále vracím zpět do Libanonu. Myslím, že je zajímavé, jak jsou si oba světy podobné. Možná se zdá, že všechny ty dívky jsou zcela rozdílné, ale já bych řekla, že je to právě naopak.
Všechny poznávají své tělo, snaží se s ním různými způsoby vyrovnat. Mají podobné pocity, bojí se, že nejsou dost zajímavé a důležité pro ostatní. Samozřejmě mají také své radosti, první lásky, první touhy a naděje," řekla o svých snímcích sedmačtyřicetiletá Matarová, jejíž práce byly oceněny například v soutěži Ženy v mezinárodní fotografii.
Zpočátku Matarová zachycovala proměny své dcery, záhy oslovovala také její kamarádky. Postupně však zjistila, že je pro ni svazující, když dívky příliš zná. A proto se raději zaměřila na ty, které náhodou potkala během cest po Americe, Libanonu, Palestině a Izraeli.
Během fotografování napříč kontinenty neměla Matarová problém se k dívkám přiblížit. Podle ní stačí opravdu málo a podaří se prolomit zdánlivě neprostupnou bariéru, kterou tyto mladé dívky mají vůči svému okolí. Samozřejmě jí velmi pomohlo i to, že je žena. Obzvlášť v arabském světě tento fakt hrál významnou roli, aby mohla vůbec dívky fotit o samotě.
Rania Matarová
"S každou dívkou je to jiné. K některým si najdu cestu téměř okamžitě, jindy to trochu víc trvá, než mi dovolí se přiblížit. Většinou s každou trávím tak dvě hodiny. Začnu fotografovat hned, jak vstoupím do jejich pokoje. Povídáme si a postupně už ani nevnímá, že ji fotím," popsala fotografka.
V arabských zemích je fotografování dívek specifické také tím, že řada z nich nosí šátek. Podle Matarové záleželo vždy na situaci, zda si děvče šátek sundá. "Snažím se maximálně respektovat jejich soukromí, nechci je k ničemu nutit. Když se cítí v šátku přirozeně, není důvod to měnit. Beru to prostě tak, že se o nich chci něco dozvědět, ale zároveň nechci narušit svět, do kterého mi dovolují nahlédnout," vysvětlila Matarová.
Známá fotografka se i v budoucnu chce věnovat podobnému tématu. Nyní chystá projekt, který bude opět dokumentovat svět teenagerů, ale z jiného úhlu pohledu. "Určitě bych ráda pokračovala v tom, co dělám. Nyní připravuji knižní vydání svého projektu o dívčích pokojích, vyjde příští rok v americkém nakladatelství Umbrage Editions. Možná se mi v budoucnu podaří najít i nějakou zajímavou galerii v Čechách, kde by mohly být moje snímky vystaveny. Podle mě jsou srozumitelné pro diváky po celém světě," uzavřela.
