Už několik měsíců před včerejším zahájením se mezi fanoušky festivalu mluvilo o tom, že na to, že má jít o narozeninový ročník, nenabízí program příliš velkých lákadel. V brožurkách s programem se k tomu poprvé vyjádřili i sami pořadatelé. "Mysleli jsme si, že desátý ročník budeme hodně krásných hudebních zážitků opakovat, ale vše dopadlo jinak, oslovení interpreti buď neměli v náš termín čas a nebo letos vypustili koncertní sezónu úplně," přiznává ředitelka přehlídky Zlata Holušová.
Nezapomeňte na letní festivaly Lidovky.cz pro vás připravily speciální nabídku letních festivalů. Podívejte se na přehlednou časovou osu se základními informacemi o akcích v Česku. |
Nicméně hned první den Colours ukázal, že i když se původní návrh nepodařil, lidé zájem neztratili. Zaplněné prostranství pod hlavní scénou sledovalo už od šesti večer souboj balkánských dechovek Balkan Brass Battle. Areál na Černé louce zvolil sofistikovanější zahájení. Po bouchnutí úvodního šampaňského přichází o půl deváté na pódium britská legenda instrumentálního hip-hopu devadesátých let The Herbaliser.
Na kapele je znát, že se po několika mdlých letech teprve dává dohromady. Svou staronovou image se snaží stavět na absenci zpěvačky, bez frontmana se ale těžko komunikuje s davem pod pódiem. A občasné výkřiky trumpetisty nestačí. Postupně se zrezivělá kola roztáčejí, především díky preciznímu scratchingu DJe a spoluzakladatele kapely Ollieho Teeby. Atmosféra graduje při skladbách z poslední desky Same As It Never Was a skotačivém přídavku.
Energická show dračice z New Yorku
Klubovou scénu New York City Stage mezitím americkými kytarovými melodiemi zaplavuje solitér Kyp Malone z kapely TV On The Radio, nyní pod uměleckým jménem Rain Machine. Těžké freejazzové a bluesové rytmy doprovází ostrým hlasem. I přes poměrně náročný koncert je před vchodem na scénu fronta, ochranka se bojí propadnutí podlahy, a tak dovnitř pouští lidi postupně.
Na venkovní scéně mezitím chystá svůj spektákl newyorská dračice Santigold. Jako "správná" hvězda si dává patnáct minut na čas, za odměnu ale rozbaluje energickou show. Dvě vokalistky na pódiu stíhají i bubnovat nebo šermovat se sekyrou, Santigold má tak mezi skladbami dost času na to, aby se z popové princezny stihla transformovat do bestie bičující dav divokými tanečními beaty. O dnešním vystoupení toho moc neví ("Kolik dní trvá tenhle festival? A dneska je už druhý den? Skvělé!"), hudbou si ale pověst vylepšuje.
První den zakončuje v klubové scéně Roy Ayers, mistr a propagátor funku. Nástup sedmdesátiletého mistra je monstrózní – bez okolků servíruje taneční lahůdku Don´t Stop The Feeling. Trvá patnáct minut, na jednoduchém podkladu exhibuje saxofonista, Ayers začíná preludovat i na svůj vibrafon, občas ale všechno dohromady zní jako kakofonie.
Po třech skladbách, kdy zazní i nesmrtelná Evrybody Loves The Sunshine přichází čtyřicetiminutovka vyhrazená jen doprovodnému DJi Petu Rockovi. Láduje ty nejznámější americké diskopecky od Bee Gees či Jackson 5, předlouhý set zakončuje německými Kraftwerk a jejich Trans-Europe Express.
Roy Ayers pak dá jednu skladbu na závěr, na pódium si vytáhne svou českou asistentku. Ta řekne, že lidi si můžou koupit trika i cédéčka a kapela bez poděkování zmizí. Škoda. Kdo čekal ukázkovou lekci od krále funku, nedočkal se. Kdo se chtěl bavit, ten měl jedinečnou možnost. Ovšem hlavně díky setu Pete Rocka.
Zapršené Colours of Ostrava dnes čeká druhý den, podle mnohých hlasů letos ten vůbec nejslabší. A pátek to bude mít těžké už jen v porovnání se včerejškem, kdy se na festivalu předvedla řada hlavních hvězd a voda z nebe padala jen občas.