Radůza: Při psaní se úplně vypínám

LN Vydala jste už dvě knihy, kdy jste si poprvé uvědomila, že je pro vás psaní důležité?

Ani nevím, jestli bych psaní textů nazvala důležitým. Spíš je to pro mne přirozený komunikační prostředek. A taky relaxační a terapeutický.

LN V jakém smyslu terapeutický, v čem přesně vám psaní pomáhá?

Terapeutický v tom smyslu, že obvykle řeším ve svých písňových textech svoje zklamání, selhání a trápení. A protože nežiju žádný výjimečný život, ozývají se mi velmi často lidé, kteří zažili podobné věci a to, že jsem to vyjádřila za ně, jim přineslo úlevu. A pokud jde o prózu, tam jde skutečně pouze o zábavu a odpočinek. Ambice nemám vůbec žádné. Prostě si sednu, otevřu se a píšu, co mi přijde. Nemyslím u toho na nic.

LN Tomu nerozumím, jak jde při psaní na nic nemyslet? V psaní textů jde přece zároveň o myšlení... Můžete to nějak víc upřesnit, ono nic?

Moje psaní není o myšlení. Prostě se vypnu a píšu. Pokud jde o technickou stránku, to je něco, co se dá naučit, co neustále cvičím. Neustále si v duchu hledám rýmy a synonyma, no, někdy i nahlas a vytáčím tím svoje okolí.

LN Texty písní Zuzany Navarové byly krásné. Ovlivnila vás i v tom, že text je důležitý, možná i zásadní?

Já nevím, nakolik to byl vliv Zuzany a nakolik mé vlastní podezření, že bez „pořádnýho textu není písnička“. Zuzana mě spíš učila preciznosti a důslednosti. Odhalila každé zaváhání, každou lenost a nikdy mi ji neodpustila.

LN I v textech? Uvízla vám v hlavě nějaká její rada?

Uvízla mi v hlavě její zásadní poznámka: Radůzo, ty neumíš napsat text, melodii ani harmonii a jsi děsně nerytmická.

LN Čtete současnou českou poezii?

Naposledy jsem četla Magorovu Summu. A to už budou jistě dva roky. V poslední době na to mnoho času nemám.

LN A dřív, když jste měla víc času, měla jste někoho oblíbeného?

Ano, Karla Maye.

LN Proč myslíte, že by si lidé měli přečíst vaši knihu Čáp nejni kondor?

Jejda, já si vůbec nemyslím, že by ji měl někdo číst! Není to pravda marketingově příliš šťastné prohlášení, ale mě fakt nenapadá žádný důvod, proč bych měla kohokoli nutit, aby četl cokoli, co jsem napsala.

LN Nutit asi nikoho opravdu nemůžete, ale dost se to bije s tím, že jste tedy knihu vydala...

Také se to bije s tím, že zpívám svoje písničky. Zřejmě jsem velmi rozporuplná bytost a nevím, co chci. Všechno, co píšu, píšu v první řadě pro sebe. Pro svoji zábavu, potěšení a úlevu. To, co se s tím děje potom, se děje samospádem, bez mého úsilí. Myslím si ale, že když se k té knížce někdo dostane, tak se může potěšit, zavzpomínat na svoje dětství, místy se možná i dojme, ale rozhodně to není žádná vysoká literatura. Jen pár vzpomínek na moje prarodiče, napsaných poněkud potrhlým způsobem.

LN V čem přesně je ten způsob potrhlý, jiný?

Ten text není po jazykové stránce příliš konvenční. Mísí se tam obecná čeština s pražským dialektem a východočeským nářečím. Kolísá to od jednoho k druhému přesně tak, jak jsem já jako dítě chvílemi mluvila tak nebo onak.

LN Knihu Čáp nejni kondor vydalo nakladatelství Baobab v edici Mi. Mo. Pro jakého čtenáře je určená? Jsou to vaše vzpomínky na dětství, pohádka, nebo něco úplně jiného?

Baobab je nakladatelství, které vydává knihy pro děti. Do edice Mi. Mo jsou zařazovány texty, které nejsou určeny dětským čtenářům, ale buď je samy děti napsaly, jako třeba knížku Já to doufejme ňák zmáknu, nebo pojednávají o dětství. A sem spadá moje knížka. Jsou to moje vzpomínky na babičku a dědečka zhuštěné do 13 povídek.

LN Takže je to vlastně kniha povídek?

Přesně tak.

LN Příběh, nebo tedy povídky o malé holčičce jsou místy hodně naturalistické - dědečkovi páchne z huby, psovi se dává do oka tasemnice a hnis, do králičí packy se dávají červi, králíci jsou zabíjeni cihlou... Co mají tyhle obrazy navozovat? Atmosféru něčeho skutečně ostrého?

Neuvažovala jsem o tom, co by měly podobné obrazy navozovat. Jen jsem seděla a prsty mi samy ťukaly do klávesnice. Já jsem u toho byla vypnutá. Je to prostě popis toho, jak to chodilo u dědy a u babičky. Nebo tedy jak si to pamatuju. Fikce je opravdu minimální, asi tak dvě procenta. Napsala jsem to tak, jak jsem to tenkrát vnímala. Protože já si pamatuju věci zhruba od svých necelých tří měsíců. Pamatuji si detailně slovo od slova i některé rozhovory, oblečení, dokonce i umístění knížek v knihovně, vzor na záclonách nebo babiččině zástěře. Ale prosím vás, nechtějte po mně, abych vám řekla, kde je výpis číslo šest z mého běžného účtu! Hledám ho už dva měsíce!

LN Vaše první kniha O Mourince a Lojzíkovi byla pro děti. Co čtete svým dětem?

Teď právě čteme Ferdu mravence - už podruhé a krom toho u nás sviští Čtyřlístek.

LN Ferda je dost komunisticky pracovitý hmyz, ne? Baví vás? Mě v dětství Ferda strašně štval, jak byl pořád aktivní a činorodý.

Nechápu, co by mělo být na pracovitosti komunistického. Vůbec mě při čtení Ferdy nenapadlo dávat to do nějakých ideologických souvislostí. Spíš mě hodně pobavila Beruška, která dává Ferdovi pěkně zabrat, hezký model...