NEJ HITY: Píseň, která rozbíjí podlahy

Slovenský zpěvák s hvězdnou britskou kapelou Queen však v ničem nesoutěžil: "Je to ten samý rytmus, samozřejmě. Autorský zákon se ovšem na rytmus nevztahuje – v opačném případě by Chuck Berry musel nejprve zažalovat Elvise Presleyho, potom The Beatles a následně celé dějiny rock'n'rollu," usmívá se prešovský rodák a dodává: "Nehledě na to, že my jsme si tenhle rytmus sami natočili – není vysamplovaný z nahrávky Queen; jednoduše proto, že tehdy ještě samplery nebyly."

Původnost rytmu může skutečně potvrdit plných sto fanynek, které ho na snímku z roku 1986 vydupávaly do parketové podlahy nahrávacího studia OPUS v Pezinku; některé z nich lze dodnes zhlédnout v původním klipu, pořízeném při natáčení – na nohou dobovou balerínky a bílé, nejčastěji krajkované ponožky, na sobě pestrobarevné halenky s vycpanými rameny a stažené širokým páskem, tu a tam mrkváče, na hlavě trvalou, občas probarvenou melírem – módní účes osmdesátých let ostatně nosil i sám zpěvák.

"Udal jsem tempo a holky začaly dupat a tleskat. Nápad to byl dobrý, akorát jeho realizace se ukázala být poněkud složitejší – pokud totiž člověk není profesionální muzikant, bez pevně daného rytmu má tendenci v průběhu skladby neustále zrychlovat. A my nahrávali bez bicích, takže se dívky neměly čeho držet – zákonitě dupaly stále rychleji a rychleji," pamatuje si dodnes Peter Nagy. Skladbu se nakonec podařilo úspěšně natočit až po mnoha opakovaných pokusech – ovšem vcelku, od začátku do konce, bez jediného střihu!

"Láska je tu s vami, buďte s ňou/láska je tu s nami, buďme s ňou/láska je tu s vami, buďte s ňou/chce sa nás dotknúť!" zpívá se v refrénu písně – text i melodie opravdu nebyly nikterak komplikované. "Obojí jsem napsal velice rychle, ale neměl jsem pocit, že z toho bude nějaký velký hit," přiznává o mnoho let později Zlatý slavík z roku 1985; k vítězství v anketě popularity mu dopomohla i chytlavá píseň s hymnickým refrénem, Sme svoji.

Věděl tedy už, co funguje – koncertoval tehdy ve sportovních halách před mnohatisícovým publikem, psal pro masy. A co může být úspěšnější než refrén, který lze snadno skandovat? Přesto písničku před natočením nejprve několikrát odzpíval na vystoupeních – a fungovala. "Úspěch skladby spočívá právě v jejím rytmu – tím, že ho vytvářejí sami lidé, je velmi podmanivý," soudí Peter Nagy.

Vyšla v roce 1986 na třetím albu, které dostalo název Myslíš na to, na čo ja? I titulní rock'n'rollová píseň sice byla hit, ale stejně jako Zákony hada, Smetisko či Komparzista zůstala ve stínu opusu, jenž radí: "Povolte myšlienky zovreté do pästí!" Velký úspěch však přinesl i velkou kritiku. "Mnoho lidí mi tenkrát vytýkalo, že jsem vykradl Queen. Ani mě to příliš nerozčilovalo... A dneska už je to úplně jedno. Ta písničky přežila čtvrt století a dodnes vyvolává na každém mém koncertě obrovské nadšení," tvrdí její autor.

Však taky nechybí v repertoáru skoro žádného jeho vystoupení. I když... "Koncertovali jsme jednou v basketbalové hale a pořadatel nám tuhle písničku zakázal hrát. Měl strach, že synchronní dupot natolik rozkmitá podlahu, až z ní vyskáčou parkety! Ustoupili jsme jeho požadavku, takže dodnes nevím, jestli to byla oprávněná obava – o to raději bych to však někdy chtěl vyzkoušet!"