Steven Spielberg má novou hračku a velice si ji užívá - pár týdnů před pětašedesátinami, které hollywoodský režisérský veterán oslaví 18. prosince, je to určitě dobrá zpráva. Pro všechny, kteří se zajímají o technologii 3D, je zase dobrou zprávou skutečnost, že Spielberg ve svém novém filmu dokázal z možností stereoskopického obrazu vytěžit takové vyprávění jako dosud nikdo před ním.
Pokud jste se 3D zatím vyhýbali jako pomíjivé pouťové atrakci, nejspíš tedy nastal čas, abyste konečně vyzkoušeli, jak vám sluší speciální brýle potřebné ke sledování tohoto typu podívané. Akční komedie Tintinova dobrodružství jsou sice onou pomíjivou pouťovou atrakcí - jejich tvůrce si toho ovšem je dobře vědom a noří se do svého prvního filmařského 3D projektu s nakažlivou rozkoší.
Herecká podívaná
I když film působí nonšalantně a hravě, není žádnou sázkou na diváckou jistotu. Hodně nezvykle působí především stylizace postav: nejde totiž o tradiční hyperrealistické pojetí, ale o podívanou, u které můžete coby divák jen těžko určit, zda je animovaná, nebo hraná. Postavy představované známými herci - s použitím metody motion capture (snímání pohybu) - jsou tak svým předobrazům zcela nepodobné, neboť mají výrazně deformovanou podobu. Jamieho Bella, Daniela Craiga či Andyho Serkise tak nemáte vůbec šanci na plátně poznat.
Design představuje jistý problém i pro ctitele klasického komiksu Belgičana Hergého, které filmového Tintina inspirovaly. Spíš než vzhledem předlohy se totiž film inspiruje jejím svobodným duchem. Volná adaptace trojice příběhů odvážného mladého reportéra ze 40. let tak odkazuje k časoprostoru nezávazného klukovského dobrodružství a záměrně zcela ignoruje dobové souvislosti. Pro režisérovy fanoušky je ovšem vyprávění ukotveno v neklidných časech, do nichž Spielberg začal před 30 lety ukotvovat příběhy svého archeologa dobrodruha Indiany Jonese.
Realita - ať už druhé světové války či současné hospodářské krize - kurážnému mladému hrdinovi chtě nechtě číhá za zády jako velký, temný stín. Tintinova dobrodružství se tak s umanutým rozmyslem vezou na vlně filmového eskapismu. Pokud Spielberg hýří optimismem, světlem a hravostí a vyhýbá se melancholii a hořkosti, jimiž sytil své poslední snímky, činí tak s plnou zodpovědností zralého vypravěče.
Tintinova dobrodružství jsou rozehrána kolem detektivního pátrání, které odstartuje náhodná koupě modýlku starobylé námořní plachetnice Jednorožec. Na cestě za pokladem, který kdysi dávno zmizel na dně oceánu, se neocitne jen všetečný titulní hrdina se svým psíkem, ale i sympatický, leč opilecký, zbabělý a popletený kapitán Haddock, jehož statečný předek kdysi Jednorožci velel. Zájem o poklad má ovšem i padouch s falešně sladkým jménem Sacharin, jehož pirátský praděd loď před staletími poslal ke dnu. Příběh opřený o únosy, útěky a útoky je kombinací městského, námořního a pouštního dobrodružství (jedna ze stop zavede hrdiny i do fiktivní zemičky uměnímilovného šejka, což vyprovokuje okouzlující „exotickou“ dějovou odbočku).
Dvougenerační „buddy movie“ ve stylu posledního Indiany Jonese má až dojemně prostý výstup. Nenajdete tu žádné mimozemšťany ani zázraky z fantasy a tradiční spielbergovské „všude dobře, doma nejlépe“ je pojato poněkud ironicky, protože finále zůstává nezvykle otevřené. Na rozdíl od většiny předchozích Spielbergových filmů má tak Tintin až nevídaně „realistickou“ zápletku, jež znamenitě drží při zemi všechny ostatní neobvyklé prvky. Vedle stylizace postav tu totiž nadsázce podléhá prakticky všechno. Kupříkladu postava v jedné chvíli dostane ránu, složí se k zemi a stejně jako ve starých komiksech kolem její hlavy začne kroužit ptačí hejno. Protože se tak stane před obchodem se zvířectvem, vyrazí vzápětí ze dveří přičinlivý majitel krámku a ptáčky pochytá do síťky...
Zabijáci v těsné kajutě
Bohatě členěná akce je pak důvtipně rozehranou vzpomínkou zvláště na „grafické“ honičky a bitky z prvních dvou jonesovských příběhů. Spielberg se vždycky odmítal přizpůsobit klipové estetice a preferoval spíš různorodé pohyby a pohledy kamery než střelhbitý střih. Ten ovšem právě ve 3D nevychází moc dobře, takže jeho klasická, vnitřně členitá a bohatá vypravěčská technika se pro stereoskopické kontinuum ukazuje jako ideální.
Obvyklý tupý důraz na rytmus v akčních dobrodružstvích navíc ustupuje mnohem sofistikovanějšímu, jemnějšímu a přirozenějšímu střídání malých a velkých akcí. Komorní hrdinova výprava pro klíč mezi posádku zabijáků spící v těsné lodní kajutě je přitom stejně atraktivní (a pouhými slovy nepopsatelná) jako průlet letadla s prázdnou nádrží bouří či velkoryse pojatá honička v marockém městě pod přehradní nádrží.
Tintinova dobrodružstvíUSA / Nový Zéland / Belgie 2011 |
Drobností pro ty, kdo mají rádi sdělení plynoucí pod povrchem, je pak tematizace motivu „optických hříček“, která prolíná celým vyprávěním a obohacuje je o další nezvyklý rozměr. Zrcadly, skly, brýlemi, zvětšovacími skly a dalekohledy je film nabitý - což můžete považovat třeba za vizuální komentář motivu zmnoženého pohledu. Skla a zrcadla totiž zjevně obohacují a oživují viditelný svět Tintinových dobrodružství, tak jako samotné 3D rozšířilo vypravěčský obzor Spielbergův.
