Socha Sedící Panny Marie byla získána v roce 2001 z pražské soukromé sbírky. "Tehdy nebylo zřejmé, že se pod nevzhlednou přemalbou skrývá tak výjimečná řezba. Teprve po jejím odstranění mohla být socha na základě stylové analýzy připsána Mistru Kefermarktského oltáře, který působil asi v letech 1470-1510," říká kurátorka Helena Dáňová. Kromě oltáře dochovaného v hornorakouském Kefermarktu se podle ní v evropských sbírkách nachází málo soch jednoznačně připsaných tomuto mistrovi a kvalitativně srovnatelných s tímto dílem.
Reliéf s názvem Sedící Panna Marie
Druhým exponátem je reliéf Narození Krista z kláštera Corona Mariae v Třebařově u Krasíkova na Moravě. Do Národní galerie se dostal už roku 1934 ze soukromé moravské sbírky, vystaven je však poprvé. "Reliéf vznikl v první třetině 16. století v olomoucké řezbářské dílně, takzvané dílně olomouckých madon," dodala Dáňová.
Spolupráce mezi historikem a chemikem
"Současná prezentace obou děl umožňuje veřejnosti nahlédnout do spolupráce mezi kurátorem-uměleckým historikem, restaurátorem a chemikem. Přiložená obrazová dokumentace totiž zachycuje postup restaurátora od chvíle, kdy musí dílo rozebrat a zbavit nánosů nečistot, nevhodných doplňků a přemaleb, pak konzervovat a nakonec opět sestavit, zatmelit a retušovat. Výsledný restaurátorský zásah lze srovnat s dokumentací stavu před opravou," uvedl vedoucí sbírky starého umění NG Tomáš Hladík. Upozornil, že minimálně ještě dvakrát pozvou veřejnost na prohlídku dalších restaurovaných skvostů.
Návštěvníci se mohou na výstavě seznámit i se skutečnou velikostí odebraných a zkoumaných vzorků dřeva a polychromie a s poznatky, které jejich průzkum přinesl. K výstavě, jíž doplní komentované prohlídky a přednášky, vychází publikace s obrazovým doprovodem.