Film Love vstoupil do české distribuce s aureolou velkého slovenského hitu: po říjnové premiéře vedl několik týdnů návštěvnost slovenských kin, překonal hranici 100 tisíc návštěvníků a zařadil se k vůbec nejnavštěvovanějším filmům na Slovensku po roce 1990. Už jen to je důvod, aby se člověk, kterého trochu zajímá dění u sousedů, na tento film zašel podívat.
Mladý slovenský režisér Jakub Kroner (*1987) dokázal diváky zaujmout už svým debutem, studentským hraným dokumentem Bratislavafilm. Jeho první „skutečný film“ se rovněž odehrává mezi mladými lidmi ve slovenském hlavním městě a je, jak sám režisér říká, především o lásce - „nebo o jejích různých podobách, jako je láska k penězům, ke stylu života, přátelská láska a hlavně partnerská láska“.
Hlavní hrdina se jmenuje Maťo (zásadně jiná možnost snad ani nebyla) a spolu se svým nejlepším kamarádem Tomášem obývá kutloch na bratislavském sídlišti. Peníze (lóve) získávají vykrádáním aut, v němž jsou opravdu dobří. Dokonce spolu dokážou v tomto oboru soutěžit - pasáž podaná ve stylu počítačové hry patří k nejvýraznějším momentům filmu. Hraní videoher také patří k nejoblíbenějším činnostem obou mladíků, spolu s konzumací měkkých drog a sháněním dívek (i když ve chvíli, kdy se na mejdan do jejich bytu vtlačí parta chasníků se stehny místo paží, je možné na chvilku zapochybovat, jaké podoby lásky tu vlastně uvidíme).
Kdy odejít z kina
Podle slov režiséra zastihujeme hrdiny v jakémsi mezistupni mezi pubertou a dospělostí; nuže, v rámci tohoto mezistupně mají za sebou Maťo a Tomáš zkušenosti hodné starých mořských vlků. Pro Maťa nicméně éra bezuzdných návštěv veřejných domů končí: zdá se, že našel čistou lásku (love). Pravý cit vmladém muži dokáže vzbudit vysokoškolská studentka s těžkým osudem - nejen že vyrostla v dětském domově a stále marně hledá svou matku, ale navíc ji ve škole šikanuje přednášející a neustále ji vyhazuje od zkoušky.
Nostalgicky naladěným divákům může udělat radost, že se s tímto zamilovaným párem zase jednou podívají na bratislavskou střechu, i když do kvalit mnohovrstevného Slnka v sieti má jinak tento film opravdu daleko. Hodně (opravdu hodně) se tu mluví, to snad zase může potěšit ty české diváky, kteří pomalu ztrácejí kontakt se současnou slovenštinou: některé prvky mluvy mladých Bratislavanů mohou docela překvapit.
To platí i o mnohých reáliích a životním stylu, který snímek zobrazuje. V některých okamžicích se lze ovšem těžko ubránit otázce, zda tu režisér ukazuje některé lidi a situace tak nečekaně, protože je opravdu dobře zná, nebo naopak proto, že je nezná a nechává pracovat fantazii.
LoveSR/ČR 2011 |
Žánrově film kolísá od komedie (ve scéně, kde Maťo předstírá práci v hotelu, by se jistě dobře uplatnil třeba Eddie Murphy) přes tragicky vyhrocené drama po romantický a mravoučně laděný příběh. Od počátku je zřejmé, že lehkovážný život za hranicí zákona se musí našim kamarádům vymstít. Zlom přijde s velkým kšeftem, když mají svému zločinnému chlebodárci přivézt superauto (slovenský sporťák Attack K1).
Zde dojde i na akční scény - či spíše na jakýsi odkaz „tady by byla akční scéna, kdybychom byli v lepším a dražším filmu“. A toto je také nejzazší bod, kdy by měl divák z kina odejít, pokud si chce uchovat pocit, že viděl ještě docela slušný snímek. Následující salva osudových paradoxů a hlubokých dialogů totiž celý příběh dokonale potopí a zvrhne v nechtěnou parodii.
Slovenský úspěch tohoto filmu svědčí spíš o velkém hladu publika. I to ale může vlastně být pro slovenské tvůrce dobrá zpráva.