Lidovky.cz

Do kladenského divadla vtrhnou srnky

Kultura

  7:00
Tomáš Svoboda uvede tuto sobotu v Městském divadle v Kladně vlastní tragikomedii s názvem Srnky. V ní se sejdou čtyři absurdně postižení hrdinové: dirigent Petr (Štěpán Benoni), mykolog Patrik (Jaroslav Slánský), pracovník berňáku Karel (Jan Vlas) a nezaměstnaný vynálezce Aleš (Petr Pěknic).

Založením komik. Režisér Tomáš Svoboda na sebe upozornil například hrou Blonďatá bestie o Kristýně Kočí nebo Pornohvězdami. foto:  Viktor Chlad, Lidové noviny

Autor postupně odhaluje nevšední osudy a handicapy svých hrdinů a všechny je umístí do jednoho brněnského paneláku, kde se jejich životy zásahem zvenčí dramaticky změní. Mimo jiné se jako deus ex machina objeví srnky... Hra získala ocenění v dramatické soutěži Nadace Alfréda Radoka v roce 2007 a měla už svou rozhlasovou premiéru.

LN Co si máme představit pod termínem čtyři absurdně postižení hrdinové? Můžete to nějak rozvést?

Hlavní postavou je dirigent Petr Zigmund, který při autonehodě přišel o oční víčka. Udělali mu protézy a ty hlasitě klapou, takže ruší orchestr. Další tři muži to mají podobné. Je to vlastně hra o osudu. Osud nadělí hrdinovi nějakou nepříjemnou drobnost, která mu pak znemožní žít normální život. A je na něm, jak to přijme.

LN Bude to divočina? A pokud ano, jak to podle vás vezme kladenské publikum?

Já si myslím, že to je krotká komedie. Ale myslím si to já a myslel jsem si to i o Trainspottingu nebo kabaretu Blonďatá Bestie o Kristýně Kočí. Co považuji za lehce divoké, je forma. Text je velice silně inspirován Arabskou nocí Rolanda Schimmelpfenniga, kde se u postavy smývá rozdíl mezi promluvou k partnerovi, k publiku či scénickou poznámkou. Je to dost výhodné, protože na jevišti je pět herců, kteří se překřikují, a vytvářejí tak pětinásobnou pozornost, hrají zároveň svojí postavu, ale jsou i vypravěči děje. A fantazie nás tak přenese do různých prostředí a nepotřebujeme utrácet miliony za scénografii, abychom se přenesli z dálnice do Rudolfina. 

Tomáš Svoboda

Režisér a dramatik, narozen v roce 1972 v Plzni. Po epizodě s divadelní vědou založil a vedl Divadlo Nítě v Chebu, vystudoval na JAMU obor divadelní režie u Petera Scherhaufera a Aloise Hajdy. V letech 2004–2006 působil v Rokoku (Oresteia), v Řeznické (Tulení žena) aj. Od roku 2010 je uměleckým šéfem Městského divadla v Kladně. Věnuje se autorskému divadlu a občas píše i v tandemu s Petrem Kolečkem: Jágr – Kladeňák, muzikál Pornohvězdy (Svoboda – Kolečko – Wajsar). V A Studiu Rubín se věnuje politickému kabaretu, velký úspěch měl kus Blonďatá bestie o Kristýně Kočí a nyní chystá další opus o Aleši Hušákovi.

 LN Hru jste věnoval i Václavu Klimentu Klicperovi, jak do toho zapadá? Má to něco společného s jeho Zlým jelenem?

Má, počátky spadají už do dob mých studií, když jsem se dostal k profesoru Hajdovi. On mnohokrát režíroval Zlého jelena a já jsem to dostal taky za úkol. Tak jsem si vymyslel takovou legraci, že by jeleni hráli lidem o špatném vyšetřování vraždy a jenom by vydávali zvuky a nad tím by běžely titulky jako v opeře, kde by se to z té jelení řeči překládalo. A pak by na závěr vyšel na jeviště režisér a oznámil divákům, že tímto jsme je chtěli donutit, aby si konečně přečetli českou klasiku. Hajda mě s tím ale vyhodil, že je to pitomost A tak jsme tenhle happening udělali na závěr našeho působení v Rokoku, ale neměli jsme peníze na titulkovací zařízení, a tak Bob Klepl a Jana Stryková stáli na jevišti a jelení řeč překládali simultánně. 

LN A co tedy hra bude – komedie, tragédie, nebo fraška?

Doufám, že to bude tragikomedie, kde se diváci budou smát tomu, jak je někomu stále hůř a hůř a on si z toho vlastně nic nedělá a jen se tomu s dětskou radostí diví. 

LN  Jaká dramatická poloha vám nejvíc vyhovuje jako autorovi i jako režisérovi a proč?

Mě baví legrace. Vlastně jsem se rozhodl, že se do vážných látek už moc pouštět nechci. Hlavně proto, že to ani moc neumím. To neznamená, že rezignuji na obsažnější sdělení. 

LN  Část svých her jste napsal s Petrem Kolečkem. Jak se vám píše samotnému, není to pohodlnější? Ve smyslu, co si napíšu, bude, a hotovo?

Není. Když se píše legrace, tak okamžitě na kolegovi vidíte, jestli se směje, nebo ne. Máte okamžitou zpětnou vazbu. Uvědomíte si při vyprávění příběhu, kdy on nebo vy ztrácíte pozornost. To žádný papír nebo obrazovka nenabízí. 

LN  Vznikaly Srnky s představou konkrétních herců?

Ne, ne. Psal jsem je v době, kdy jsme končili v divadle Rokoko a netušil jsem, co se mnou bude. Asi proto hra o osudu a o tom, že si hrdinové připadají jako takoví nešťastní blbci, za kterými musejí přijít kouzelné srnky a splnit jim každému jedno přání.

zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.