Jako tisíce dalších obyvatel této země vyrůstal Jan Brož v pokoji, kde od stropu visel aerodynamický placatý lustr s abstraktním vzorem. Jeho výstava s názvem Nezvaný host, kde se k těmto svítidlům vrací, proběhla v brněnské galerii Kabinet už v loňském létě. Umělec tehdy na strop galerie překreslil některéz motivů, které lustry populární v období tzv. bruselského stylu zdobily. To, co na první pohled vypadalo jen jako fascinace dnes již exotickou výtvarnou formou, spojenou se vzpomínkami na vlastní dětství, je však součástí rozsáhlejšího a stále trvajícího projektu. Jak ukazuje právě vydaná stejnojmenná publikace, centrem Brožova zájmu není trendy estetika, ale spíš sociální historie, kterou bruselské lustry doslova osvětlují.
Lustry se vyráběly ve sklárně v Rapotíně na Šumpersku od konce 50. let. Dnes je už známé, že užité umění představovalo v socialistickém Československu jednu z mála možností, jak uplatnit modernistickou abstrakci. Ví se také, že čeští skláři – ať už na poli technologie nebo výtvarných návrhů – patřili ke špičkám světového sklářství své doby. Historická rešerše, kterou Brož provedl, však ukazuje i nové souvislosti. Název projektu Nezvaný host odkazuje k obtížím, se kterými se při výzkumu potýkal. Rapotínské sklárny byly totiž v roce 2009 uzavřeny, což místní vnímají jako zásadní a tragický zásah do jejich života. Není divu. Sklárna téměř dvě stě let představovala středobod rapotínského světa.
Bruselský styl Lustr z Rapotína Jde o svěží výtvarný a architektonický styl, který navázal na úspěch československé expozice na Expu 58. Stalinistický realismus nahradil výraznými barvami, moderními materiály a geometrickými hříčkami. |
Historie sklářství v Rapotíně sahá až do 16. století. V roce 1829 pak v areálu, kde se nachází dodnes, vznikla nová sklárna. Do německy mluvícího kraje přišli na konci 19. století česky mluvící sklářizVysočiny a život v Rapotíně charakterizovalo soužití Čechů a Němců. Spojovala jemístní sklárna. Výroba užívala dobové špičkové technologie a její výrobky se exportovaly doslova do celého světa. Dělníci si postupně zakládali odborový svaz, vzdělávací spolky, kulturní kroužky a velmi aktivní tu byla i Komunistická strana. Hospodářská krize v roce 1935 vedla k vlně stávek, ze kterých dělníci vyšli vítězně.
Po druhé světové válce a znárodnění podniku se ve sklárnách začalo experimentovat s tvarováním plochého skla. Za těmito pokusy stál technolog německého původu Emil Schindler, který v letech 1949–1951 zřejmě jako první na světě vymyslel způsob, jak ploché sklo ohýbat, a dostal za to dokonce Řád práce. Ve výzkumu pokračoval Antonín Kašpárek, který navrhl stroj nazvaný KOLM – karuselový ohýbač ložnicových mís. Ten jich byl schopen vyprodukovat až 1500 denně. Od roku 1959 se k dekorování mís začal používat sítotisk, přičemž autorem dnes obdivovaných abstraktních vzorů byl samouk Rudolf Dvíže.
Jan Brož: Nezvaný hostAusdruck Books a AVU |
Lustry byly tak populární, že jejich výroba pokračovala až do konce 80. let. Ránu sklárnám zasadila až doba po roce 1989. Výroba zde byla definitivně ukončena v roce 2009 z důvodů malé rentability. To, co obyvatele Rapotína po dlouhá desetiletí definovalo, v tržních podmínkách bez většího odporu zaměstnanců zaniklo.
V létě 2012 se chce Brož pokusit realizovat utopický projekt: alespoň částečně v Rapotínských sklárnách obnovit výrobu a vytvořit limitovanou sérii lustrů s originálními bruselskými vzory.