NEJ HITY: Ráchel se smrtonosným céčkem

S několikaletým zpožděním se objevily i v tehdejším Československu – samozřejmě pouze v Tuzexu, kde přišly na závratných 3600 bonů, tedy osmnáct tisíc socialistických korun, což byla suma, za kterou se dalo pořídit zánovní auto.

„Takovou částku bych já nikdy nedal dohromady. Tenkrát mi strašně pomohli rodiče, kteří prodali býka, abych si mohl svůj vysněný nástroj koupit,“ vzpomíná dodnes s vděčností Petr Kučera, na němž pak už jen bylo směnit peníze v kurzu 5:1 za tuzexové poukázky; vypomohl známý vekslák Veverka.

Torzo pozdější skladby, tehdy ještě bez klenutého refrénu, mělo na večírku úspěch. Židovské jinotaje, jako o několik let později, v něm tenkrát ještě nikdo nehledal. „Byla to píseň o Ráchel – druhé ženě patriarchy Jákoba a matce tří kmenů Izreale. Ale protože jsem do textu potřeboval ještě jedno dívčí jméno, sáhnul jsem po Ester – první, které mě napadlo, protože bylo zvukomalebné,“ vysvětluje Petr Kučera, proč se v písni nazvané Ráchel v refrénu zpívá: „Hvězdu na čele máš, má Ester...“

V roce poslední československé spartakiády vznikla v Českých Budějovicích kapela Oceán, pojmenovaná zpěvákem Petrem Mukem. A píseň jejího člena Petra Kučery se pro začátek náramně hodila. Chtělo to jen drobné úpravy. „Dnes už charakteristickou stopku po druhé sloce a první slova refrénu zpívaná vysokým hlasem do ticha vymyslel Petr Muk,“ popisuje Petr Kučera genezi největšího hitu kapely.

Začínalo to vypadat, že by z Ráchel mohla být docela pěkná holka, za kterou se budou posluchači ohlížet. To potvrdilo první lokální hudební klání nazvané Rocková liga v lednu 1986 – v konkurenci pěti kapel Oceán zvítězil jak u poroty, tak u diváků. „Akorát zvukař se tehdy strašně rozčiloval, že v téhle písni zpívám tak příšerně vysoko, že se to vůbec nedá nazvučit – pravda je, že v refrénu je smrtonosné céčko,“ tvrdil ještě za svého života Petr Muk.

Teď už šlo jen o to, natočit slibnou píseň ve studiu. Stalo se tak v českobudějovickém rozhlase, kde Oceán nahrál Ráchel, Zvonění, Lék světu a Baladu. „Bylo to poprvé, co jsem měl na uších sluchátka a snažil se zazpívat tak, abych s tím byl spokojený. Problém byl, že nahrávací frekvence byly velice krátké – za nějakých pět hodin muselo být vše natočeno a smícháno,“ vzpomínal Petr Muk, svého času i baskytarista kapely Oceán. To však nebyl jediný problém – ještě tady byla cenzura, které se nelíbil řádek textu: „Všude je černá...“ A tak musel být nahrazen: „Smutná je černá...“ Nepomohlo to.

Píseň o dceři Lábanově se sice chvíli vysílala v regionálním rozhlase, ale pouze do chvíle, než ji někdo kvůli pochodovému rytmu v mezihře označil za fašistickou...
Přesně v ten okamžik ji však přejalo pražské rádio a její popularita dopomohla českobudějovické kapele k vítězství ve finále festivalu Rockfest 88, který se konal v hlavním městě. Zároveň se Ráchel objevila i na debutovém singlu kapely, vydaném v edici Posloucháte Větrník, jehož druhou stranu obsadila Dávná zem.

Písnička pak napřesrok slavila velký úspěch i na mezinárodní burze talentů v rakouském Bregenzu; Oceán byl stříbrný. „Kdybychom píseň trochu zkrátili, mohli jsme vyhrát,“ byl přesvědčený Petr Muk. Důležité bylo, že skladba zaujala Vinceho Clarka, zakladatele kapely Depeche Mode, který muzikanty z jižních Čech pozval na přelom let 1989–1990 jako předskokany svého nového projektu Erasure na turné po Velké Británii a Irsku.
Zpívali na něm i Ráchel, anglicky, pochopitelně, bohužel ji ale v tomhle jazyce nikdy nenatočili. Třeba se z nich mohla stát evropská kapela, jenže na to chyběly peníze. V roce 1993 se pak Oceán rozpadl.

Ráchel ale žije dál. „Vím o několika lidech, kteří kvůli této písni konvertovali k judaismu, a nejedna naše tehdejší fanynka pojmenovala svou dceru Ráchel nebo Ester,“ tvrdil Petr Muk. Své tři dcery ovšem pojmenoval Šárka, Michaela a Noemi.