Kolekce kreseb britského malíře Francise Bacona z italské sbírky je zcela autentická a byla vystavena už za umělcova života, říká galeristka Monika Burian, která kresby slavného malíře přiveze do Prahy. Tento týden je představí ve svých výstavních prostorách v Praze Galerie Středočeského kraje (GASK). Některá zahraniční média a historikové umění ale uvádějí, že díla se objevila až po umělcově smrti v roce 1992, a o pravosti kolekce pochybují.
"Mimo jiné proto, že sám Bacon vždy trval na tom, že nekreslí a žádné jiné srovnatelné kresby od něj neznáme," uvedl Jan Skřivánek, šéfredaktor časopisu Art&Antiques. Na pražské výstavě má být část z 600 velkoformátových kreseb, které pocházejí ze sbírky Cristiana Lovatelliho Ravarina, italského společníka Francise Bacona z posledních let jeho života.
Galeristka: Pochybnosti nejsou
"Pochybnosti o pravosti děl nejsou, pokud by je někdo vyslovoval, vystavuje se právním postihům," řekla ČTK Monika Burian. Doplnila, že kresby byly úspěšně vystaveny například v Benátkách či Londýně, poprvé již v roce 1988 v Boloni. Výstavy se však konají spíše v menších soukromých galeriích, nikoli ve významných, popřípadě státních a veřejných institucích.
Aukční rekordman Francis BaconBritský malíř Francis Bacon (1909 – 1992) bývá někdy vzpomínán jako "malíř hrůzy, strachu a křiku". Expresivní obrazy Francise Bacona jsou typické deformacemi lidských těl a obličejů. Před válkou žil v Londýně, Berlíně a Paříži. Začal tvořit už ve 20. letech, většinu děl však tehdy zničil. Po druhé světové válce se dostal do podvědomí veřejnosti nejenom svými díly, ale také bohémským životem, který vedl. V současnosti se za jeho díla platí astronomické částky. V roce 2008 byla malba Triptych, 1976 prodána aukční síní Sotheby's za 86,3 milionu dolarů, a stala se tak tehdy nejdražším dílem poválečného a současného umění. Rekord byl překonán teprve minulý týden, když se obraz Marka Rothka vydražil za 86,88 milionu dolarů. |
Otázkou, zda jde v případě Baconových kreseb o originály, či padělky, se v letech 2003 a 2004 zabýval italský soud. V rozsudku, který citoval loni v prosinci časopis The Art Newspaper, se uvádí, že "nikdo nesmí prohlašovat, že kresby Francise Bacona v majetku Cristiana Ravarina jsou padělky"; soud ale zároveň neuvedl, že díla jsou autentická.
Rozhodující mělo být svědectví grafologa, který prohlásil signatury na kresbách za pravé, byť s dovětkem, že s "největší pravděpodobností byly podepsány pod vlivem alkoholu". S rozhodnutím soudu se však neztotožňuje nadace spravující Baconovu pozůstalost - kresby by podle ní měly být uváděny nikoliv jako originály, ale jako díla připsaná.
Obava ze soudních žalob
Majitel kreseb díla vystavuje, plánuje je představit kromě Prahy také třeba v Bogotě, Sao Paulu či Tchaj-peji. Kresby ale také prodává, již před zmíněným rokem 2004 se prodalo 150 kreseb. Otázkou pravosti Ravarinových kreseb se měl v lednu zabývat odborný seminář v londýnském Courtauldově institutu. Na poslední chvíli byl však zrušen kvůli obavám, že případné negativní vyznění semináře by institut vystavilo riziku soudních žalob ze strany majitelů kreseb.
Monika Burian provozuje v Praze Galerii Vernon, v poslední době připravovala například výstavu několika obrazů a kreseb Amedea Modiglianiho v Obecním domě.
Falešný Modigliani? Originál, nebo podvrh? Marevna (vlevo) na pražské Modiglianiho výstavě v Obecním domě. Internetový žurnál The Art Newspaper zpochybnil pravost Modiglianiho portrétu ruské kubistky Marevny, který byl vystaven také v Praze. Na výstavě s titulem Pařížská škola (1905–1932) ve Státním Puškinově muzeu v Moskvě byl mezi jinými díly vystaven i portrét malířky známé pod přezdívkou Marevna, který měl v roce 1919 vytvořit Amedeo Modigliani (1884–1920). Obraz, vlastněný soukromou osobou, je však podle tvrzení některých osob falzifikátem. Nejmenovaný ruský sběratel listu The Art Newspaper sdělil, že v roce 2006 uvažoval o koupi Modiglianiho portrétu Marevny. Nechal ho proto podrobit chemickotechnologické analýze ve Švýcarsku. Z výsledků analýzy vyplynulo, že na obraze jsou použity syntetické barvy, jež byly používány až po roce 1940. Pochybnosti má i Natalia Kurnikova, galeristka a organizátorka Marevniny výstavy ve Státní Treťjakovské galerii v roce 2003. „Vůbec nevypadá jako Marevna,“ řekla. „To se Modiglianimu nestávalo. V jeho portrétech lze vždy nalézt nějakou podobu s portrétovanou osobou. To zde však úplně chybí. Současně také v Marevniných vzpomínkách nenajdeme ani zmínku o tom, že by ji Modigliani maloval.“ Christian Parisot, ředitel Modiglianiho institutu v Římě, který je zodpovědný za autentifikaci malířových děl, ale podobné úvahy odmítá. Dokládá to písemným prohlášením Marevny i výsledky vlastních testů pravosti. |
S ředitelkou GASK Janou Šorfovou pojí galeristku Moniku Burian kauza volby nového šéfa této instituce - Šorfová se o místo ucházela s prací, která obsahovala pasáže totožné s textem, s nímž Burian soutěžila předtím o místo ředitelky Národní galerie v Praze.
Zřizovatel GASK ji ve funkci i přesto podržel, hejtman David Rath se spokojil s vysvětlením, že na koncepci řízení galerie pracovaly společně - nemůže jít tedy podle něj o plagiátorsku práci. Napětí v galerii, která se stávala prestižní tuzemskou institucí, po nástupu Šorfové vyústilo v hromadnou výpověď všech kurátorů.
