Režisérka Marie Poledňáková už dokázala celé generace české společnosti přesvědčit o ledasčem: že nejlepší tatínkové jsou horolezci, že svazáky spolehlivě přivádí do varu píseň Sladké mámení nebo že jsou děti roztomilé. Ve svém předposledním filmovém hitu Líbáš jako bůh nabídla publiku opojnou tezi, že po padesátce může zažít ty nejbláznivější milostné románky, které budou dokonce i ostatním připadat poutavé.
Nynější pokračování Líbáš jako ďábel v barvách předvádí, že dobrodružství diblíků v letech se nemusí omezit jen na citovou oblast, ale může zahrnovat i napínavé zážitky na cestách, včetně komplikovaného boje s operetními zločinci. Velká část příběhu se proto tentokrát odehrává v exotických kulisách žhavého Maroka, kde se postupně sejde celý ústřední čtyřlístek. Hlavní hrdinka Helena (Kamila Magálová) tam odjede se svým objevem Františkem (Oldřich Kaiser) na dovolenou, jejich expartneři se je posléze vydají tahat z bryndy. Ne úplně nezištně, zvlášť Františkova bývalá manželka Bohuna (Eva Holubová) stále doufá, že se k ní „bambulka“ vrátí. Jisté hořkosti ale není prost ani Helenin bývalý manžel, blazeovaný sukničkář Karel (Jiří Bartoška). Vše se bláznivě zamotá, vztahy v rámci čtyřúhelníku prověří únos, honičky i střelba.
Češi v akci. Marocké dobrodružství vrcholí.
Mezitím doma Helenina ovdovělá sestra Kristýna (Nela Boudová) usilovně shání partnera nebo aspoň krátkodobou známost. V jejím hledáčku se objeví filmový kaskadér, milovník rychlých vozů a zároveň nestíhající tatínek (Jiří Langmajer). Lze se domnívat, že tato linie byla do filmu zařazena jen proto, aby vedle ní všechny ostatní dílčí zápletky vypadaly chytře a věrohodně.
My Češi jsme vlastně takoví Francouzi
Už první film dosti vytrvale obecenstvu sugeroval, že Češi jsou vlastně spíš takoví středostavovští Francouzi, pokud se tedy jen trošku snaží. V pokračování je frankofilní rozměr ještě zdůrazněn, v důsledku je jeho efekt ale přesně opačný, než je asi zamýšleno. V mezinárodních kulisách jen vyniká provinčnost a vyčpělost zdrojů, z nichž komedie Líbáš jako ďábel čerpá svůj naivní humor. Předstíraný francouzský esprit jen chabě maskuje knedlíkovitou podstatu pohledu na svět, jímž jsou oba snímky prodchnuty.
Líbáš jako ďábelČR 2012 |
I Maroko a jeho obyvatelé jsou jen vtěsnáni do stereotypních rolí v sebeuspokojivé české veselohře o vytrestané stíhačce Bohuně. Při jejím sledování nepochybně mnozí diváci opět sami sebe přesvědčí, že přesně takhle by se to mohlo stát v jejich vlastních životech. Což není jediný důvod, proč se jako nejlepší místo pro zhlédnutí snímku Líbáš jako ďábel jeví autobus plný zpocených rekreantů mířících za sluncem.
