Banco de Gaia: Rád bych měl na pódiu tygry

Více než dvacet let děláte elektronickou hudbu spojenou s prvky východní kultury. Jak jste k tomuhle receptu došel?

Když jsem na konci osmdesátých let začínal jako Banco de Gaia, nebyl v Londýně nikdo jiný, kdo by míchal worldmusic s elektronikou. V knihovnách sice ležely knížky, v obchodech cédéčka, ale nikdo to nehrál naživo. Strávil jsem několik měsíců v Egyptě a Jordánsku a tam se mě to dotklo. Pak jsem ještě pobýval v Thajsku a sbíral motivy.

Byla jedním z důležitých momentů i čínská okupace Tibetu?

To je problém, který tady byl a stále ještě pokračuje. V devadesátých letech jsem o něm chtěl diskutovat se svým publikem. A dnes je to pro mě prostě jedna z důležitých věcí, ale už se k ní nechci vyjadřovat hudbou.

Ptám se kvůli vašemu albu Last Train To Lhasa. Jak se dá chápat?

Není to odpověď na okupaci, je to její důsledek. Je to důležité téma, o kterém v polovině devadesátých let příliš lidí nevědělo, tak jsem chtěl využít své pozice.

Pink Floyd a King Crimson jsou pro mě vrcholem

Pocházíte z Londýna, kde na přelomu 80. a 90. let zuřila divoká a jednoduchá elektronika. Nebyla to tak trochu sebevražda, přijít tam s arabskými motivy?

Před tehdejším technem a acid housem jsem v Londýně zažil plno jiných trendů, psychedelický rock, tuny reggae a karibskou muziku. A když v 80. letech explodoval acid house, žádný jiný styl neměl nárok. Tehdy jsem si vybral taneční hudbu jako vyjadřovací prostředek. Byla to pro mě zajímavá výzva smíchat jednoduché beaty s něčím složitějším. Snad jsem to zvládl úspěšně.

I tak ale máte dvě tváře. Zatímco na studiových albech téměř rozjímáte, na pódiu se měníte v divoký živel.

Když píšu hudbu, miluju ten pocit z dlouhého alba, u kterého si klidně sednu a poslouchám od začátku do konce. Vrcholem jsou pro mě desky Pink Floyd nebo King Crimson. Jejich hudbu si užívám při dlouhých sezeních. Po pár letech jsem si ale uvědomil, že lidi, kteří přijdou na můj koncert, nechtějí jen sedět a tiše poslouchat. Chtějí si to užít a získat energii. Proto mi dává smysl hrát taneční věci. Samozřejmě občas mám chilloutové vystoupení, ale tyhle dvě polohy nikdy nemíchám dohromady.

Co z toho předvedete v sobotu 14. července na Colours?

Pokud si dobře pamatuju, hraju od dvou ráno, takže to bude show v rychlém tempu. V těchto dnech připravuju videoprojekci. Kdo bude chtít, může se zaměřit na ni, klidně si sednout a odpočívat. Ale koncert bude taneční.

Asi i proto vaše show připomínají atmosféru 90. let. Kde je největší rozdíl mezi tou dobou a dneškem?

Hlavně v technologiích, ty se vyvíjí strašně rychle. Dneska můžu používat fantastické vychytávky, aniž bych potřeboval velké peníze. Co by na počátku 90. let bylo takřka nemožné, je dneska jednoduché. Samozřejmě že některé věci jsou špatné, ale nestěžuju si, protože scéna funguje. Navíc kvalitní muziku už mohou dělat velmi mladí lidé.

Mít kapelu je super, ale je to náročné

Je v dnešní době složité objevit nové postupy nebo přijít na čerstvé nápady?

Zamiloval jsem se do elektro-akustických kompozic, jsou mnohem experimentálnější než taneční hudba. Prozkoumávám nové cesty a hodně se učím. Starší hudba Banco de Gaia je proti tomu disko. A teď si musím vybrat, co budu používat dál.

Za dva roky oslavíte 50. narozeniny, projekt Banco de Gaia navíc i čtvrtstoletí na scéně. Chystáte speciální oslavy?

Vlastně máte pravdu, to jsem si zatím vůbec neuvědomil, děkuju za připomínku. (smích) Popravdě ještě vůbec nevím. Bylo by hezké připravit něco speciálního, ale člověk neví, co všechno se během těch dvou let může stát.

Začínal jste jako bubeník v heavymetalové kapele, i Banco de Gaia nějakou dobu tvořilo víc lidí. Proč jste i přesto nyní sólista?

V Banco de Gaia jsem začínal sám, chvíli nás pak bylo pět a potom tři. Na koncertech to fungovalo, ale ve studiu dělám vždycky sám. Když máte pět lidí na pódiu, je psaní písniček složitější. Mít velkou kapelu je super, ale všechno je najednou náročnější. Pro mě je třeba důležitá pódiová práce s videem, což by s velkou skupinou nešlo.

Takže být sám je jednodušší.

To taky, ale hlavně jde o dvě úplně jiné věci. Rád bych měl při 25. narozeninách Banco de Gaia na pódiu velkou kapelu, videprojekci, bubeníky, tanečnice a tygry. (smích)

A jaké jsou vaše skutečné plány?

Teď pracuju na novém albu, bude hotové do konce roku. Přes léto mám hodně koncertů, nejvíc času trávím studiem elektro-akustické kompozice, což bude směr, kam se Banco de Gaia vydá do budoucna.