Umělecká skupina Rafani vznikla v roce 2000 v Praze mezi studenty Akademie výtvarných umění. Prošlo jí přes deset členů, vždy jich je ale kolem pěti. V občanském životě jsou malíři, učitelé nebo kurátoři, jejich skupinová činnost má vždycky politický a společenský přesah, často vyznívá jako provokace.
Velmi brzy je mediálně zviditelnily jejich projekty, jakými bylo přetření Lennonovy zdi na Kampě, pálení vlajky, cynické komentáře odsunutí sudetských Němců, vstup do KSČ, utopení obrazu z Národní galerie v Orlické přehradě nebo roční ohlašování demonstrací na Václavském náměstí. Část z nich se v roce 2004 vykálela v Národní galerii před dílem Milana Knížáka, aby tak vyjádřili své mínění o tehdejším řediteli.
Žádné otázky, jen odpovědi
Rafani ale také pořádají výstavy, vedli galerii, organizovali přenášky a v roce 2010 natočili dokumentární film. Film měl tehdy premiéru na festivalu v Jihlavě, kde získal zvláštní uznání poroty. Vystupuje v něm 21 osobností především z oblasti noisové hudby, konceptuálního umění, populární literatury a politického aktivismu, kterým Rafani kladou otázky.
Ty ale ve filmu nikde nezazní, pouze odpovědi. Lze se jen domýšlet, na jaký podnět umělci Pavel Sterec a Mark Ther, grafický designér Petr Krejzek, aktivista Ondřej Slačálek nebo raper Vladimir 518 formulují svá životní i tvůrčí kréda. Všem je ale společné to, že se jejich tvorba a životy vymykají hlavnímu proudu, v umění i životě hledají vlastní, alternativní cesty a jsou kritičtí ke světu kolem sebe.
