Americká komedie Jak porodit a nezbláznit se v názvu slibuje, co film sám důsledně plní. Přinejmenším většina diváků se z něj nezblázní. A nemálo jich – bez ohledu na stav či pohlaví – porodí, nebo si alespoň bude připadat, jako by se tak dělo.
Snímek režiséra Kirka Jonese je dílo, ehm, podvratné. Člověk se dostaví na projekci jako osoba, která má malé děti docela ráda, je se svým rodičovským údělem srozuměna, nachází v něm snad i naplnění. A po uplynutí stopáže jsou všechny tyto jeho životní jistoty otřeseny. Co je vlastně na miminech tak pěkného? Nebylo by lepší stáhnout se na nějaké dětí prosté místo a dojít tam pivně televizně fotbalové nirvány?
Současný Hollywood pro film lačně adaptuje kdeco, nejenom beletrii nebo komiksy, ale všechno, co má – jak se říká – „vybudovanou značku“. Piráti z Karibiku byli inspirovaní atrakcí v Disneylandu, jsou filmy, které „dramatizují“ sériově vyráběné hračky. Jak porodit a nezbláznit se těží z popularity jakéhosi „těhotenského manuálu“ pro moderní matky z pera Heidi Murkoffové. Ve Státech se ho prodalo několik milionů.
Láska prochází žaludkem a ven pokračuje ústy
Film, jenž na jeho základě vznikl, ze všeho nejvíce asociuje atmosféru schůze, na níž draze oblečení manažeři dělají ten svůj brainstorming a hlavy věru mají plné nápadů. Dojdou – jako skoro vždycky – k tomu, že bude nejlepší, když se ve filmu splácá všechno, v čem se dá vidět nějaký komerční potenciál. V Jak porodit a nezbláznit se jsou nejvýrazněji rozpoznatelné dvě ingredience. Dnes už klasická britská vánoční komedie Láska nebeská, s jejími mnohými protagonisty, jejichž příběhy se nakonec protnou v dojemném a pozitivně vyznívajícím finále. A současná vlna úspěšných amerických komedií, které romantické zápletky rozšiřují o, řekněme, realisticky podávaný rozměr metabolicko-fekální. Oproti prvnímu vzoru ale Jonesovu filmu zoufale chybí lehkost, ve srovnání s druhým absentuje vtip a cit pro načasování.
Jak porodit a nezbláznit se(USA, 2012) |
Různé dvojičky se různými způsoby vyrovnávají s těhotenstvím partnerky nebo s tím, že partnerka ne a ne otěhotnět. Mezi obtěžkanými je hvězda televizních reality shows Jules (Cameron Diaz), autorka úspěšných maminkovských publikací Wendy (Elizabeth Banks), fotografka Holly (Jennifer Lopez) se zas s manželem chystají adoptovat roztomilého chlapečka z Etiopie. Před mladou dvojicí se perspektiva rodičovství otevře úplně nečekaně, ve filmu také figuruje skupina tatíků, co se s kočárky scházejí v parku a vedou ukrutně vtipné hovory.
Zároveň snímek řeší ty méně přitažlivé aspekty těhotenství – dojde i na nějaké ty strategicky rozmístěné „šavle“, bolesti v tom či onom. Nakonec jsou všichni dokopáni k nějaké podobě rodičovské idyly, již je ale těžko spoluprožívat s těmi narychlo nahozenými postavami bez espritu, jež jen klopotně odříkávají už dříve slyšené v kulisách sterilního světa nesvěta. Rádoby láskyplné pointě navzdory sestává tenhle porod jen ze samých kontrakcí. Tupá bolest bez příčiny.
