Lidovky.cz

CocoRosie? Ty si vždycky něco vymyslí!

Kultura

  16:00
V pražském Divadle Archa v pátek vystoupí CocoRosie - jedinečné sesterské duo, o kterém se bude mluvit nejspíš ještě i za dvacet let.

Duo CocoRosie na snímku z roku 2007 foto: Ondřej Němec, Lidové noviny

Před pátečním koncertem sesterského dua CocoRosie v pražské Arše myslím na jedno proroctví, které bylo proneseno v pražském kinosále. To bylo tak. Když se Sierra a Bianca Cassadyovy ocitly na vrcholu slávy, tedy když vydaly úspěšnou a pěknou druhou desku Noah's Ark, trochu snílkovsky jsem si říkal, jak prima by bylo představit tuhle scénu českému publiku třeba přes dobrý dokument.

Štěstí nám přálo: v Nizozemí právě vznikl film Věčné děti (The Eternal Children), portrét několika muzikantů z nastupující generace (přitroublé přízvisko „freak folk“ pro ně naštěstí už vymřelo, užívají je jen ti nejneobeznámenější). Figuruje tu Antony Hegarty z Antony and The Johnsons, kalifornský bludný post-hippie Devendra Banhart a milosrdné sestry s přimalovanými kníry CocoRosie.

CocoRosie na koncertě v Divadle Archa v roce 2007

Když si režisér David Kleijwegt na pražském Febiofestu po tomhle filmu povídal s publikem, padla otázka: vydrží tehdejším čerstvým objevům inspirace a kreativita, budou mít do říct i po deseti, po dvaceti letech? Otřískaný veterán rockových festivalů Kleijwegt, který s těmi muzikanty strávil při natáčení přece jen pár dnů, tehdy vypálil svůj odhad velmi přesvědčeně. U Devendry Banharta jen mlčky pokrčil rameny: nespletl se, nad snílkovským songwriterem se v posledních letech zavřela voda. K Antonymu řekl: „Bude zpívat dál. Myslím, že za deset let bude Antony velmi slavný a velmi bohatý.“ Což je taky trefa, ale filmař to řekl s mírným despektem, jako by čekal, že se Antony bude už jen opakovat: čemuž, jak jsme mohli sledovat i na Colours of Ostrava, se charismatický jednorožec mezi soulmany zatím docela vyhýbá.

A CocoRosie? „Ty si vždycky něco vymyslí,“ řekl tehdy Kleijwegt, přesvědčený, že o tyhle dvě není třeba se bát. „Budou hrát ještě dlouho. A je dost dobře možné, že za čas něco radikálně jiného než dělají dnes.“

Kleijwegt své muzikanty znal. Když dnes sledujeme muziku, kterou Sierra a Bianca Cassadyovy vytvořily s indickými muzikanty během měsíčního tvůrčího pobytu s německou podporou, musíme uznat, že nebezpečí ustrnutí se brání bděle a výsledky že jsou přinejmenším svěží. I když na ně většina lidí přijde pro ten starý základ: kontrast mňoukání a operního zpěvu, sesterské spiklenectví v dalekém i blízkém. Což je v pořádku, protože to nakonec žádná fúze s Indy netrumfne.

Autor:
zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.