Ve světě popkultury momentálně frčí tzv. mash up – spojení dvou velmi nesourodých prvků (třeba písní Bee Gees a Nirvany), do něčeho nového, třeba i zábavného.
Průkopníkem téhle metody na literárním poli je Američan Seth Grahame-Smith. Před třemi lety publikoval knihu Pýcha, předsudek a zombies, která čtenářům přinesla přesně to, co název sliboval – klasickou prózu Jane Austenové obohacenou o pasáže s krvelačnými zombíky. Na bestseller navázal dalším kouskem Abraham Lincoln: Lovec upírů. Jak moc si od autora Hollywood slibuje, dokládá skutečnost, že mezi vydáním Grahame-Smithovy knihy a premiérou její filmové adaptace uplynuly jenom dva roky.Jedním z producentů filmu je známý Tim Burton, režíroval rusko-kazašský specialista na přepjatou akci Timur Bekmambetov (Noční hlídka, Wanted). A stejně je ten film pěkná otrava.
Jeho kouzlo se vyčerpává v názvu, který nastoluje potenciálně zábavnou premisu. Film sám se ale stává jenom přívěskem toho jména, kusem materiálu a divákova času, který je nutno zaplácnout, když už jsme ten pěkný název vymysleli. Podobá se v tom ve zdejších kinech rovněž uváděnému svěžímu dílku – finsko-německé komedii Iron Sky. Na ni se zčásti složili fanoušci nalákaní tématem nacistů přežívajících na Měsíci a jejich plánu napadnout Zemi. Výsledek je ovšem velice nedovtipný. Kdyby přispěvatelé ty peníze utratili za řecké dluhopisy, udělali by líp – pro sebe i pro svět.
Permanentní dunění
Abraham Lincoln: Lovec upírů je film postrádající byť stopu lehkosti. Autoři ten výraz asi škrtli ze svých slovníků. Vyprávějí svůj příběh naprosto vážně, nepřipouštějí podezření, že by za jejich „poker face“ mohl být schovaný úšklebek vtipálka snažícího se napálit hejly v hledišti.
Mladý Abraham Lincoln (Benjamin Walker) přijde o maminku, prsty v tom má surový byznysman Barts (Marton Csokas). Chlapec dospěje a chce se pomstít, setká se ale s tajemným Henrym (Dominic Cooper), který mu vyjeví šokující tajemství – Barts je upír a takových je v zemi hodně, mají dokonce temný plán: převzít Spojené státy a udělat z nich jakýsi Vampiristán či co.
Henry Abrahama vycvičí k boji s upíry, jako zbraň si budoucí prezident vybere – jak jinak – sekyru (Lincoln v mládí pracoval jako dřevorubec). Kromě nočních aktivit se mladý hrdina začne věnovat i politice. Obé spolu souvisí – upíři mají silné zastoupení mezi jižanskými otrokáři. Abe se stane prezidentem, vypukne občanská válka a nevyvíjí se dobře, upíři mají navrch. Stárnoucí „ústavní činitel“ musí oprášit svou stříbrnou sekyru...
Abraham Lincoln: Lovec upírů (USA, 2012)Režie: Timur Bekmambetov |
Bekmambetovův film neustále duní – bombastickou hudbou, těžkopádným rytmem, stupiditou. Snad jen v bojových scénách popustí režisér trochu uzdu fantazii, i ty ale nakonec působí jako únavně opakovaná manýra – nějací lidé podávají výkony na pomezí žonglérství, kung-fu a montypythonovské švihlé chůze, svoje digitální kousky dělají tak rychle, až je to třeba zpomalit a zahalit oblaky digitálního prachu a zalít digitálním nazlátlým světlem.
Ty krvelačné jižanské stvůry
Jistým způsobem zajímavé je snad jen pojetí upírského plemene – namísto poslední dobou obvyklých tragických sexy bytostí odpovídá jeho vyobrazení propagandistické představě upíra vykořisťovatele vysávajícího lid.
Nechci podezírat autory z toho, že o díle hluboce přemýšleli, ale stejně: Abraham Lincoln jistě bojoval za správnou věc. Prezentovat ale jeho protivníky v mimořádně krvavé občanské válce, kteří mohli mít pro svůj boj všelijaké motivy, s oddaností otroctví třeba nesouvisející, jako nelidské krvelačné stvůry... Výstižnější příklad dehumanizace druhé strany, podepřené okázalou jistotou vlastní morální převahy aby jeden pohledal.
