U kulatého stolu se „Na plovárně“ s Markem Ebenem scházejí lidé velmi známí a populární, o nichž se hodně píše, také ale leckdo v širším povědomí téměř neznámý, o němž se nepíše skoro vůbec. Vesměs však všichni v téhle galerii něčím vynikají.
Zvonař Petr Rudolf Manoušek „léčil“ puklé srdce zvonu Zikmund z chrámu sv. Víta (už zase zvoní v rozsahu až pěti oktáv) a pokračuje v řemesle, které jeho rod provozuje přes sto let. Přesto, že je tolik žádané, je zřejmě na vyhynutí. Chirurg Pavel Pavko zachraňoval prezidenta Havla, ale tvrdí, že stejnou péči věnuje každému svému pacientovi. Zakládal u nás transplantační centrum, ale dnes konstatuje, že medicína už není zvlášť atraktivní obor. Je mu ale líto lidí, kteří chodí na osm hodin do práce a celou dobu se těší, až půjdou do hospody nebo pečovat o zahrádku: „Měli být raději zahradníky nebo se vyučit na sládka…Byli by šťastnější a také prospěšnější svému okolí,“ říká.
Nemilosrdná milosrdná lež
Horolezec Radek Jaroš zdolává osmitisícovky, ale pochopil, že jsou hranice lidského výkonu, z nichž není návratu; ví, že velká himálajská expedice je „laboratoř lidských vztahů“, že člověk ve velkých výškách musí sám sebe kontrolovat, jestli je ještě schopen normálně uvažovat, a že před startem se dodržují nezbytné rituály: „Nad základním táborem vztyčujeme modlitební praporky. Jsou na nich napsané modlitby a třepetají se ve větru, to je znamení, že je Buddha čte…“ Zakladatelka hospicového hnutí doktorka Marie Svatošová umožňuje lidem zemřít v klidu a důstojně. Operuje s pojmy jako je „fáze smíření“ a „klid v duši“, tvrdí, že tak zvaná milosrdná lež je krutě nemilosrdná, protože bere lidem možnost připravit se na smrt. Nechtěla by dělat nic jiného – dokázat, aby člověk odešel v klidu a vyrovnaně, je pro ni velká radost.
Herečka Iva Janžurová ví, že divadlo je „tajemná oblast a žádné velké pravdy tu neplatí“; antropolog Jaroslav Malina odkrývá pravěké technologie prapředků; farář František Lízna pomáhá vězňům, bezdomovcům a jiným „vyděděncům“ najít duchovní rovnováhu a vizi pro život; polárník Václav Sůra došel na lyžích na severní pól, a nebylo to s Cimrmanem…
Při listování knihou Na plovárně, která uvádí výběr pouhých dvaceti čtyř rozhovorů ze sto padesáti, jež Marek Eben vedl během posledních čtyř let ve známém televizním pořadu, člověka musí napadnout: je tu tolik kvalitních lidí, kteří něco dokázali, přirozená česká elita, byť není v popředí všeobecné pozornosti. A je snad jen otázkou času, kdy se objeví tam, kde bychom ji chtěli mít. Patří k ní i sám moderátor „Plovárny“. Pravda, neusiluje o velká investigativní odhalení, zajisté by Marek Eben nezpovídal někoho, koho si neváží; svým poklidným nevtíravým způsobem dává pozvaným možnost mluvit o tom, co dokonale znají, v čem jsou doma. To bohatě stačí, tihle lidé mají o čem mluvit a nenásilně vedený rozhovor z očí do očí je spolehlivě „otevírá“.
