Lidovky.cz

Looper: Odpovědi zastiňují otázky. A krev teče dál

Kultura

  7:00
PRAHA - Film Riana Johnsona Looper kritika za oceánem přijala nadšeně a komerčně si vede dobře. Jeho autor skutečně „zvítězil“ nad tématem. Je to i Pyrrhovo vítězství.

Hlavně nevytočit sám sebe. Mladý Joe (Joseph Gordon-Levitt) v moci svého zestárnuvšího já (Bruce Willis). foto: Bontonfilm

Cestování v čase je pro film téma atraktivní, zároveň ale ošidné. Dává spoustu možností, nějakým způsobem se dotýká touhy, již pocítil asi každý. Pokud ale autor téma cestování v čase zapojí do svého příběhu, udělá v něm taky docela paseku.

Často pak potřebuje diváka, jehož vnímání filmu bude jistým způsobem vnitřně rozporné: na jednu stranu myslícího, tedy schopného „stíhat“ všechny ty způsoby, jak dění v jedné časové rovině ovlivňuje tu druhou, co všechno ve kterém okamžiku hrdinové vědí atd. Přitom je ale také důležité, aby lidé při sledování filmu nemysleli zbytečně moc, protože když začnou, skončí to „nárazem do zdi“, po němž se film v jejich hlavách rozpadne, nebo hodinami zuřivé mozkové aktivity, která nepovede k uspokojivému výsledku. Jak v Looperovi: „Skončí to tak, že budeme sestavovat diagramy z brček.“

Looper

USA, 2012
Režie:
Rian Johnson
Hrají: Joseph Gordon-Levitt, Bruce Willis a další
Premiéra 11. 10.

Rianovi Johnsonovi se nějak podařilo se úskalím vyprávění o cestovatelích v čase vyhnout. Jeho příběh „funguje“, alespoň v tom smyslu, že alespoň na první pohled detaily komplikovaného děje sedí (výjimky by se sice našly). Tomuhle cíli ale obětuje hodně – třeba emocionální tah filmu. Nebo jeho řekněme poselství – ne že by ho film neměl, je ale schované za konstrukcí Looperovy fabule.

Looper je příkladem sci-fi, jejíž atraktivnost nespočívá ve speciálních efektech. Předkládá vizi budoucnosti, která se na pohled od dneška nijak dramaticky neliší (sociální problémy ale jsou vyhrocenější). Dlouhý úsek filmu se odehrává na farmě, jež vypadá... asi jako farma. Joe (Joseph Gordon-Levitt) je zabiják z budoucnosti, kdy bylo vynalezeno cestování v čase. Je zakázané, ale organizovaný zločin ho používá, odesílá svoje oběti o pár dekád zpátky, kde už na něj čeká chlapík jako Joe, odpraví ho a zinkasuje stříbro. Životnost těchto Looperů ale není neomezená, jednou jim před hlavní přistane starší verze jich samých a oni budou muset stisknout spoušť. Joe je s tím srozuměný, vyměnit pár let života za existenci v materiálním dostatku mu přijde jako dobrý obchod

Úvod filmu se Johnsonovi, myslím, hodně povedl. Joeův životní styl a svět, v němž se protagonista pohybuje, jsou představeny bez zbytečných vysvětlujících pasáží a vtahujícím nepolopatickým způsobem. Looper na začátku působí jako sci-fi noir, existenciální pistolnická historka s přitažlivým, a přitom zkaženým hrdinou. I v dalších pasážích filmu projevují autoři přinejmenším odvahu – například v momentě, kdy diváci čekají, že se děj roztočí do manických obrátek, se naopak prakticky zastaví. Tou dobou už v něm hraje důležitou úlohu Joeovo starší já (Bruce Willis), události z Joeova času, doby, jež přišla po něm, i z minulosti. Všechno se to zkomplikuje ještě víc, Johnson ale dokáže děj podávat tak, aby se v něm člověk neztratil (nicméně je dobré vnímat všechny detaily). Jeho režie je neefektní a střídmá, podobně je film zahraný – Gordona-Levitta v hlavní roli ale trochu omezuje maska, která má lidem pomoci uvěřit, že z něj jednou vyroste Bruce Willis.

Nájemný zabiják Joe (Joseph Gordon-Levitt)

Je ale těžké se do toho filmu „položit“. Johnson ve svém vyprávění dokáže ukázat odpovědi typu, proč se stalo to a to a k čemu zase vedlo něco jiného. Nezbyla mu ale energie a čas, aby dokázal skutečně rozeznít otázky, které jsou v Looperovi nějakým způsobem přítomny. Třeba do jaké míry je osud člověka určený okolnostmi, jak moc se jeden může změnit a co ho k tomu vede nebo jestli je morálně únosné zabít pachatele velkých příštích zločinů, ještě když je malé dítě. S tím souvisí, že motivy, jež hrdiny pohánějí, jsou ve filmu často jen konstatovány. Někdo chce zachránit milovanou ženu, která je ovšem ukázaná jen v kraťounkém a ne zrovna působivém flashbacku.

Někdo chce zabránit tomu, aby se v budoucnu objevil mocný zločinecký vůdce, o hrůzách, jež ten člověk má způsobit, se ale jen mluví, a navíc jen v obecné rovině. Vede to k tomu, že Johnsonovým hrdinům (vlastně více verzím hrdiny jednoho) je možné rozumět (vědět proč), těžko ale s nimi jejich osud prožívat. To se projeví ve zmíněné klíčové pasáží uprostřed polí, kdy se z dramatu přestřelek přes propast času Looper stává také dramatem přerodu jednoho člověka. Není z něj ale vidět víc než neproniknutelná namaskovaná tvář, zpoza níž už toho kamera moc nevytáhne.

zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.