Výstava Korespondáž se veřejnosti otevře a potrvá do 17. března příštího roku ve Veletržním paláci v Praze. Expozice nabízí rozsáhlý výběr z téměř čtyř stovek koláží, které doprovází také dopisy Béatrice Kolářovi. Výstava zároveň připomíná 20. výročí založení Společnosti přátel Národní galerie v Praze, jejímž prvním mecenášem byl právě Kolář. Název Korespondáž vznikl po vzoru jmen, která Kolář vymýšlel pro své koláže.
Každý den koláž
"Došli jsme k závěru, že tento způsob korespondence, který inicioval nejen v případě Bizotové, byl 'určitou technikou'. Používal ji k tomu, aby vedl mladé lidi, jako například Ludvíka Vaculíka, k tomu, aby každodenním psaním překonali osobní krizi, nebo si zlepšili styl," řekla kurátorka výstavy Anna Pravdová. Výtvarný soubor vznikl mezi létem 1986 až podzimem 1987. Tehdy dvaasedmdesátiletý Kolář každodenně posílal dvacetileté Bizotové koláže. Ona mu za to denně psala dopisy, jejichž obsah odrážel její život. Autoři výstavy prý zprvu netušili, že si Kolář psal s dvacetiletou dívkou.
Tyto informace ani koláže nikdy nebyly zveřejněny. Korespondence je ojedinělá tím, že jde o výtvarné dílo a dopis a že je vedena deníkovou formou. Zajímavý je podle Pravdové i formát pohlednice, který se v jiných Kolářových kolážích neobjevuje.
Z adeptky žurnalismu se stala sochařka
Kolář žil od roku 1980 v emigraci ve Francii a s Bizotovou se seznámil o šest let později v Normandii. Svěřila se mu, že chce být novinářkou. Kolář inspirovaný svou ženou Bělou, která mu denně do exilu posílala dopis, mladé Francouzce navrhl, aby mu také den co den napsala krátkou zprávu. Od něho pak nalezla denně koláž vytvořenou jen pro ni.
Bizotová se později stala sochařkou, v její tvorbě je patrná inspirace Kolářovým dílem. Ukázky z její tvorby jsou představeny i na této výstavě. Velká část exponátů pochází z archivu Bizotové a Památníku národního písemnictví, který s Národní galerií na výstavě spolupracoval. Výstava nabízí také dokumentární film o Kolářovi a o instalaci soch Bizotové.