K úspěchu kromě kvalit díla přispěl vynikající švýcarský režisér Christoph Marthaler, který stejné dílo předloni uváděl v Salcburku. "Je až těžké uvěřit, že Janáčkova opera, poprvé uvedená na scénu v roce 1926 v Brně, ještě neměla polskou premiéru," napsal list Gazeta Wyborzca a připomněl, že Polsko ještě neslyšelo dvě jiné Janáčkovy opery, Příhody lišky Bystroušky a Z mrtvého domu.
"Evropská divadla jsou už více než dvě desetiletí okouzlena tvorbou moravského skladatele a toto zpoždění pracně doháníme. Poznat Janáčkův svět stojí za to, protože je odlišný, jiný od operní všednosti přelomu 19. a 20. století. Janáčkova cesta se odlišuje od německého expresionismu, francouzského impresionismu a symbolismu, od jazyku ruských či italských skladatelů (...) U Janáčka nic není samozřejmé, jednoduché či stejné. Je to hudba, která se nepřetržitě mění, s příznačnou zpěvností. Pokaždé překvapuje originalitou. I libreto opery opírající se o hru Karla Čapka je vynikající," poznamenal recenzent.
Zaskočený orchestr
Polský list připomněl, že spisovatel původně pochyboval o možnosti operní adaptace, ale po premiéře uznal, že skladatelova práce předčila i nejodvážnější očekávání - a i Janáček byl spokojen, a to musel svou hudbou vystihnout "meandry ženské psychiky".
Varšavská inscenace Janáčkovy Věci Makropulos
Kritika ale zklamal výkon varšavského orchestru, který nedokázal předvést revolučnost moravského skladatele v plné kráse. "Z hudby, která v originále vyvolává husí kůži, moc nezbylo: nepřehledné záměry, motivy běžící odnikud nikam, útržkovité, chaotické fráze. Je slyšet, že varšavská opera takovou hudbu hraje vzácně. K úplnému Janáčkovu poznání máme ještě daleko," uvedl. Další představení Věci Makropulos jsou ve Varšavě na programu 21. a 23. února
