Autor Jarda Svoboda možná ani nechtěl, aby se z písničky stal takový hit, soudě podle toho, jak se stáhl, když se jeho skupina Traband začala zaplétat do soukolí hudební mašinérie. Jenže málo platné, ta skladba není jenom neuvěřitelně výstižná, ale i strašně dojemná, a to přesto, že muzika Trabandu má k plačtivému údolí hodně daleko.
Doma a venku
Když si najdete anglické webovky magazínu National Geographic, zjistíte, že kromě tradičních fotoreportáží o planetě Zemi a jejích obyvatelích nabízejí rovněž bohatou koláž hudby ze všech koutů světa. A protože jde o prestižní značku (ve svém oboru zřejmě bezkonkureční), ani zastoupení umělci nejsou žádná béčka.
Salif Keita, Habib Koité, Ladysmith Black Mambazo, Alan Stivell, Chieftains – to je jen pár jmen, která na vás z onoho hvězdného seznamu ihned vyskočí. A také Tom Waits, Peter Gabriel, Serge Gainsbourg, Jacques Brel či Antonio Carlos Jobim.
Z českých kapel je tu právě Traband a s ním ještě asi deset dalších hudebníků, včetně Ivy Bittové, Idy Kelarové a Věry Bílé. Zajímalo by mě, zda si u nás tohoto úspěchu vůbec někdo všiml. Že je Jarda Svoboda světový formát, bylo jasné už dávno. Ale jako vždy to musel potvrdit někdo zvenčí.
Píseň v hlavě každé pondělíPříště: Agadou, krávy jdou... |
