Hořící keř vs. realita: u Palachova soudu chybí Zátopek, přebývá tenze Burešové

Natáčení třídílného seriálu Hořící keř probíhalo v autentickém prostředí, je v něm tak k vidění Palachův rodný dům ve Všetatech či hotel Merkur v České Lípě, ve kterém měl proslov poslanec Vilém Nový. Jsou v něm použity i archivní záběry z masových shromáždění během pohřbu a sochař Olbram Zoubek zase pro natáčení zapůjčil originál Palachovy posmrtné masky.

Studentský vůdce Trávníček neexistoval

Hlavní postavy se v sérii daří vykreslovat poměrně věrně. Ke zjednodušování dochází především u vedlejších postav. Je to tak třeba v případě postavy Ondřeje Trávníčka, jehož hraje Vojtěch Kotek. Ve skutečnosti žádná taková osoba neexistovala. Trávníček je spojením několika studentských vůdců, hlavním předobrazem je pak osoba studenta Lubomíra Holečka.

Důvodem, proč se postava jmenuje jinak, byl především nesouhlas Holečkovy manželky s podobou scénáře. Postava Trávníčka totiž neodpovídala realitě, nepopisuje jen Holečkův příběh, ale je kompilátem několika postav.

Byl to právě Holeček, který ve skutečnosti četl v televizi vzkaz Jana Palacha dalším pochodním, přestože ve filmu ho předčítá studentka Hana Čížková (v podání Emmy Smetany). A jak to se vzkazem vlastně bylo? Palach prý nebyl schopný souvislé řeči, takže Holeček vycházel pouze ze zkratkovitých výrazů, které upravil tak, aby Palachův vzkaz uklidnil rozbouřenou náladu ve společnosti.

Sám Holeček zemřel několik let po Palachově upálení. Srazil ho opilý řidič při čekání na tramvajové zastávce. Tato nehoda podnítila vznik mnoha konspiračních teorií. Jedna z nich zní: Státní bezpečnost se Holečka chtěla zbavit, proto nafingovala dopravní nehodu. Takovému vysvětlení nahrával i fakt, že řidič vyvázl jenom s lehkým trestem, navíc šlo o vojenského činitele. Přesto se historici kloní spíše k závěru, že šlo o tragickou nehodu.

Květiny u Palachova lůžka

Záhady se točí také kolem pobytu Jana Palacha na popáleninovém oddělení na klinice v pražské Legerově ulici. Návštěvy u Palachova lůžka byly přísně omezené. Lékaři k němu na krátkou dobu pustili matku Libuši a bratra Jiřího. Oba museli být po návštěvě v Janově pokoji hospitalizováni na psychiatrickém oddělení.

Film přitom ukazuje, že po návštěvě u Jana se zhroutila jen jeho matka. „Libuše Palachová byla hospitalizována v uzavřeném pavilonu, nepouštěli ji mezi ostatní pacienty,“ uvádí k tomu pro server Lidovky.cz historik Petr Blažek, hlavní poradce scénáristů série Hořící keř.

U Palachova lůžka byl neustále přítomen někdo z personálu, kromě rodiny k němu lékaři pustili ještě studenty Benárikovou a Holečka. Je otázkou, zda umírajícího Palacha vyslýchala i StB. A nebo zda komunističtí vyšetřovatele vyzpovídali pouze ošetřující lékaře. O posledních dnech Jana Palacha existují totiž jen svědectví personálu a jeden krátký filmový záznam.

„Jediné, několikavteřinové filmové záběry pokoje a ležícího Jana Palacha na mírně zvýšené posteli, kterému z bílého kuklího zábalu vyčuhuje ožehnutá hlava, pořídil režisér Milan Peer. Do domu se mu podařilo propašovat kameru v pekařském voze. Zajímavé je, že na jeho záběrech jsou v pokoji na okně i vedle Palachova lůžka postaveny čerstvé květiny,“ napsal pro LN publicista Miloš Doležal.

Historik Petr Blažek se ale domnívá, že šlo o posmrtné záběry. „Už jen kvůli těm květinám se domnívám, že záběry byly natočeny po Palachově smrti," vysvětluje.

Vypil Zajíc kyselinu?

Druhý díl série začíná upálením další pochodně, studenta Jana Zajíce, který se prohlásil za Palachova pokračovatele. Ve filmu je jeho upálení poměrně věrně zobrazeno, až na jednu odlišnost. Ve skutečnosti totiž Zajíc před upálením kyselinu nevypil. Na místě upálení však byla podle Blažka nalezena prázdná láhev se zbytky kyseliny.

Burešová neváhala

Pokud jde o vyobrazení advokátky Dagmar Burešové, kterou hraje Táňa Pauhofová, mohou diváci sledovat její tenzi, než se rozhodne paní Palachovou zastupovat. Ani její filmový manžel Jan Budař si procesem není jistý a zpočátku od něj svoji manželku odrazuje. Ve skutečnosti prý ale oba ani na okamžik neváhali.

„Film je film. Paní Palachová byla tehdy jedna z mnoha politicky pronásledovaných lidí, které Dáša zastupovala. Myslím, že neváhala vůbec. A ani já. Paní Palachová chodila i k nám, dobře si pamatuju, jak strašně stála o to, aby se dokázalo, že smrt jejího syna nebyla marná. Film a skutečnost se ale potkávají v jiných věcech: Skutečně nám fízlové stáli před domem, Dáša měla v kanceláři namontované štěnice,“ popsal v rozhovoru pro magazín Pátek Lidových novin manžel Dagmar Burešové Radim.

Svoje rozhodnutí, proč manželé váhají, vysvětlil v rozhovoru pro týdeník Reflex i scénárista Štěpán Hulík. „Podle mě doktorka Burešová symbolicky převzala Janovu pochodeň, protože se odhodlala postavit se zlu. Ve scénáři jsem jí ale nechal čas na rozmyšlenou. Chtěli jsme ukázat, že není snadné vzít na sebe rizika, která vyplývají z našeho rozhodnutí,“ říká Hulík.

Chybí Zátopek i Kohout

Co je však ve filmu zásadně zjednodušeno, je soudní proces. Ve filmu je popsán velmi zkratkovitě, navíc jsou z něj vyškrtány důležité postavy. Nového totiž kromě Libuše Palachové žalovaly i veřejně známé osobnosti, které Nový nařkl, že Jana k upálení přemluvili.

Před soudem se tak objevil spisovatel Pavel Kohout, sportovec Emil Zátopek, studentský vůdce Lubomír Holeček, novinář Vladimír Škutina a šachista Luděk Pachman, kterého k soudu dokonce přivedli v poutech. Byl totiž v době procesu ve vazbě za podpis petice Deset bodů, která odsuzovala srpnovou okupaci.

Na odlišný běh událostí upozorňovali scénáristu i sami účastníci tragédie. Palachův bratr Jiří například poukazoval na to, že exhumace Janových ostatků proběhla odlišně, než je ve filmu zobrazeno.