Hollywood je až třetíVe světovém srovnání podle organizace UNESCO z roku 2009 zaujímá americký film (celovečerní) s asi sedmi stovkami snímků až třetí místo. Druhý je s téměř tisícovkou filmů ročně Nollywood - nigerijská kinematografie, zrozená teprve v 60. letech 20. století. |
Čtyřicetiminutový němý film o legendárním králi, v němž ještě hráli i ženské role muži, otevřel cestu ke zrození největší filmové velmoci světa. Indie dnes chrlí ročně přes 1200 filmů, ale jen zhruba pětina z nich patří do produkce Bollywoodu, jímž se někdy označuje celá indická kinematografie.
Správně by se jako bollywoodské filmy měly označovat jen ty, jež vznikají ve studiích města Bombaj a jsou točeny v hindštině. Většinou jsou to srdceryvné příběhy, i tříhodinové, obvykle s hudbou a tanci, v nichž nechybí napětí, láska s řadou překážek, sebeobětování, ale i zkorumpovaní politici a v posledních letech i erotika (či spíše její záblesky).
Téměř neznámá je většina filmů natáčených v ostatních z 28 indických států v dalších tamních jazycích (mimo jiné tamilštině, malajálámštině či bengálštině). Ty jsou totiž většinou distribuované jen v Indii, případně na filmových festivalech, jakým je i festival bollywoodského filmu v Praze. Ten se v české metropoli koná každoročně již deset let a například v roce 2008 byl jeho hlavním hostem indický herec Kabir Bedi, známý českým divákům zejména jako Sandokan.
Barevný film již v roce 1937
První indický zvukový film byl natočen v roce 1931, tedy již čtyři roky po světové premiéře zvukového filmu. Jmenoval se Alam Ara a šlo o love story režiséra Ardešira Iraniho. Ten také již v roce 1937 produkoval první indický barevný film Kisan Kanja. V roce 1946 bodoval indický film i na prvním ročníku mezinárodního festivalu ve francouzském Cannes, kde cenu získal film režiséra Četana Ananda Neecha Nagar.
První promítání týž měsíc jako v ČecháchPrvní veřejné filmové promítání se konalo v Indii v červenci 1896 v Bombaji (týž měsíc se poprvé promítalo i v českých zemích, v Karlových Varech), což bylo jen půl roku po slavném pařížském představení bratří Lumierů. Vůbec první komerční filmové promítání na světě se uskutečnilo v New Yorku v dubnu 1894, kdy na Edisonově kinetoskopu mohli diváci za půl dolaru shlédnout deset snímků v délce od 20 sekund po minutu. Někdy bývá považován za první indický film Šrí Pundalik z roku 1912, jehož prvenství ale mnozí neuznávají, neboť šlo o dvaadvacetiminutový němý záznam části divadelní hry (film se nedochoval). Ve stejném roce byl natočen i první americký celovečerní film, respektive tři snímky (Oliver Twist, Richard III. a Ježíš Nazaretský). Za první americký film se zápletkou, který ale trval jen 12 minut, je označován snímek Velká vlaková loupež z roku 1903. |
Zlatá éra indické kinematografie začala po roce 1947, kdy Indie získala nezávislost na Británii. K nejlepším filmům z té doby patří romantická dramata se sociální podtextem, například režiséra a herce Radže Kapúra Awaara (Tulák, 1951) či režiséra a herce Guru Dutta, jehož snímek Pyaasa (Neutuchající žízeň, 1957) byl v roce 2005 časopisem Time zařazen mezi stovku nejlepších filmů všech dob.
Zatím tři nominace na Oscary
Tři indické filmy dosud získaly nominaci na americké prestižní ceny Oscar: melodrama režiséra Mehbúba Chána Matka Indie (1957), smutný příběh chlapce z periférie Salaam Bombay! (1988) režisérky Miry Nairaové (oceněný i v Cannes) a téměř čtyřhodinový sportovně-historický muzikál Lagaan - tenkrát v Indii (2001).
V novém tisíciletí se indická kinematografie, zejména ta pravá bollywoodská, začíná hodně ovlivňovat a prolínat s americkou, hollywoodskou, po níž dostala někdy v 60. letech zprvu posměšně své jméno.
