Výstava fotografií, kterou pro Dům U Kamenného zvonu připravila Galerie hlavního města Prahy, zahrnuje snímky od roku 1959 až po současnost.
Jak uvádí kurátorka výstavy Pavlína Vogelová, Kolář nepotřebuje velkolepé události, to podstatné o stavu krajiny a lidské duše zprostředkovává zobrazením elementárních životních situací a stavů člověka. Jeho obrázky jsou subjektivní výpovědí o devastaci krajiny i lidské duše, o člověku, o mezilidských vztazích, o odcizení a vykořenění spojených s proměnlivostí společenských podmínek, životních stylů, povah generací a kultur.
Prožívání času
Viktor Kolář je nejen obrazovým kronikářem své rodné Ostravy, ale má za sebou i několikaletou zkušenost z exilu. Jeho fotografická kariéra se v cizině slibně rozvíjela, přesto se však rozhodl po pěti letech vrátit.
"Amerika i Kanada je samá soutěž, neustálé zápolení, tomu se člověk musí přizpůsobit. Já jsem nechtěl, chtěl jsem se vrátit do svého tradičního prostředí," říká dvaasedmdesátiletý umělec.
Výstava U Kamenného zvonu je rozčleněna do tří celků: na tvorbu do roku 1968 s ostravským tématem, kanadské období z let 1968 až 1973 a období po návratu zpět do Ostravy až do současnosti.
Kolářovy fotografie Ostravy zachycují poetiku městské průmyslové krajiny i směsici typů lidí všech generací - starousedlíků i lidí, kteří tam přišli za prací. Odrážejí ale také stavy Kolářova dospívání, objevování, prožívání času a situací, které v životě člověka mohou mít zásadní význam.
Český fotograf ve světěUdálosti roku 1968, ale i osobní zvědavost na život na Západě a touha po tvůrčí svobodě vedly Viktora Koláře k odchodu ze země. Přes Vancouver zamířil do Toronta, kde pracoval ve fotolaboratoři a ve volném čase sám fotil. V New Yorku se sblížil s Cornellem Capou, fotografem a zakladatelem International Center of Photography, nadace na podporu archivu fotografů, kteří zahynuli při reportérské práci. Tím byl i Cappův bratr Robert. "Cornell Capa mi dal do výbavy sympatii a víru. I když jsem mu nechtěl říct, že končím, musel jsem domů. Setkání s ním mi ale pomohlo přežít po návratu těžkosti existenciální i materialistické," vzpomínal Kolář. V roce 1973 se fotograf přes Paříž a Londýn vrátil zpět do vlasti. Vyhlášená amnestie se ovšem nevztahovala na politické důvody. V nepřítomnosti byl odsouzen na 16 měsíců s dvouletou podmínkou. Státní bezpečnost ho zkoušela zneužít pro protizápadní propagandu, chtěla, aby odjel do Vídně kontaktovat české emigranty, ale jak tvrdí sám Kolář, snad i s trochou štěstí se ho k ničemu nepodařilo přesvědčit. |