Film Krev a pot: I trouba má být realista

Režisér Michael Bay debutoval policajtskou komedií Mizerové a přes thriller Skála, sci-fi s vesmírnými těžaři Armageddon či válečné melodrama Pearl Harbor to dotáhl až k hračkářské akční esenci Transformers. Teď se rozhodl pro změnu natočit něco (v porovnání s předchozím) nízkorozpočtového, šokujícího nikoliv množstvím efektů (byť i těch je tu dost), nýbrž především silou předestřených skutečností.

Toto je bohužel skutečný příběh, konstatuje se v úvodu filmu a patrně je to i pravda. Tragikomicky pojatý snímek o trojici brutálních únosců vychází ze série novinových reportáží, které v 90. letech uveřejnil Pete Collins, uvedený díky tomu i jako spoluautor námětu. Scénář podle jeho článků vytvořili Christopher Markus a Stephen McFeely, kteří mají na kontě zejména trojici Letopisů Narnie (!) a snímek Captain America: První Avenger. Společně s Michaelem Bayem vytvořili tým profesionálů, který svede vyrobit film v podstatě libovolného žánru a na libovolné téma. Podle toho to vypadá: snímek Pot a krev jaksi funguje, odvypráví to, co odvyprávět chce, a vysloví i poselství, které mají tvůrci na srdci.

Přesto – když jsou v závěrečných titulcích filmoví hrdinové konfrontováni s fotografiemi svých předobrazů, může člověka napadnout, že se o těch skutečných chlapících z blednoucích snímků nejspíš moc nedozvěděl.

A není to proto, že se film snaží být temnou komedií: ta by mohla o skutečnosti vypovědět víc než nejrealističtější popis. Jenomže jedna věc je udělat sem tam celkem zdařilý vtip a jiná věc je prodchnout film chytrou nadsázkou, která by příběhu dodala rozměr, pro nějž by skutečně stál za vyprávění. A to se tak docela nepovedlo. Stylizace Potu a krve je nevyrovnaná, kolísá od bláznivé komedie po úseky, které nejsou veselé vůbec a asi se o to ani nesnaží. Michael Bay chce bavit i kázat, ale nedokáže to dost dobře skloubit.

Víra ve fitness

V hlavním hrdinovi Danielu Lugovi (Mark Wahlberg) vytvořili autoři prototyp narcistního bodybuildera s jednoduše nalinkovanou představou o světě: „Věřím ve fitness,“ zní jeho krédo. Pěstěná muskulatura je pro něj životní nezbytností i důvodem k pocitu nadřazenosti – v tomto ohledu je ovšem frustrován svým reálným společenským postavením. Pracuje jako trenér v posilovně a denně je konfrontován s klienty, jejichž těla nejsou zdaleka tak vypracovaná jako to jeho, a přitom si žijí o tolik lépe.

Zjevnou nespravedlnost se Lugo rozhodne napravit: naplánuje si, že oškube jednoho zvlášť nesošného, zgruntu nepříjemného a zároveň hodně bohatého zákazníka – kolumbijského přistěhovalce židovského původu Victora Kershawa (Tony Shalhoub). Inspiraci k uskutečnění svého amerického snu čerpá Lugo ze svých oblíbených filmů Zjizvená tvář či Mafiáni; nějak přitom vytěsňuje, že to s jejich hrdiny nedopadlo úplně dobře.

Z filmu Michaela Baye Pot a krev

Unést Kershawa a vymoci na něm výkupné mají Lugovi pomoci dva rovněž svalnatí kumpáni – Adrian (Anthony Mackie), ujíždějící na steroidech a bojující s impotencí, a prostoduchý Paul (Dwayne Johnson), jehož poněkud svérázně chápaným životním vzorem je Ježíš Kristus.

Únos se od začátku vyvíjí tak, že by toho každý trochu rozumný člověk musel raději hned nechat. Trojlístek svalovců je však úporný, a tak se nevyhnutelně řítí vstříc stále absurdnějším, nebezpečnějším a krutějším situacím. Počínají si nejhůř, jak je možné: když se chtějí vyhnout násilí, nedokážou to; když už se pro násilí rozhodnou, zmotají to také. Jeden únos nakonec nestačí a nenasytnost stoupá... Hlavní sdělení filmu, vyřčené pro jistotu i explicitně, je toto: Tihle hoši nejvíce zhřešili svou neskutečnou pitomostí, kterou si odmítali přiznat.

Pokud jde o postavu trenéra z posilovny, který podlehne iluzi o vlastní schopnosti být geniálním zločincem, je opravdu těžké překonat laťku nasazenou Bradem Pittem ve filmu Po přečtení spalte. I Mark Wahlberg ale v Potu a krvi jako „mozek“ celé akce dává své postavě určité kouzlo. Přesto je v tomto filmu (i herecky) nejzajímavější postava uneseného podnikatele – vrcholně nesympatické oběti, které by nejraději nepomohla ani policie. Vysportovaný borec Daniel Lugo není sám, kdo by rád nahradil kousavého, obtížného človíčka, za nímž je nicméně tvrdá práce: i celé okolí je totiž spokojenější, když tohle místo na společenském žebříčku obsadí někdo líbivý, povrchně přátelský, vyhovující estetickým nárokům – ty morální se pak už nezkoumají.

Film Pot a krev v tomto ohledu zkouší i diváky: jak dlouho vydrží „sympatickému“ Lugovi fandit. Někdo možná až do chvíle, kdy uvidí v závěrečných titulcích zmíněnou fotografii jeho skutečného předobrazu.