Expozice představuje sérii navzájem se doplňujících médií, nečekaných forem i pozoruhodných příběhů.
Rafinovaný návrat k přirozenosti
Výstavu otevírá Dominik Lang se svou jednoduchou, ale působivou prezentací nazvanou "Východ Západ". Světově uznávaný umělec, který se do finále Chalupeckého ceny dostal již po třetí, namísto vytvoření samostatného artefaktu využil pouze daný prostor výstavní síně, respektive galerijní paneláže. Vyřezal do ní dva velké kruhové otvory, které umístil na protilehlé strany ochozu. Součástí konceptu je hra s přírodním prvkem - ráno se v jednom otvoru objeví vycházející slunce, během dne putuje nad proskleným stropem galerie a večer zapadá v otvoru na druhé straně. Autor tak úspěšně obrací pozornost návštěvníků od hmatatelných artefaktů směrem k přehlížené kráse přirozenosti a symbolicky poukazuje na pomíjivost umění.
Organický průhled Daniela Langa
Hru s prostorem a podstatou umění nabízí i další instalace. Její autor Richard Nikl rozmístil sérii objektů v podobě trojrozměrných obrazů a jedné sochy do celé expozice, čímž narušil systém autorských prezentací. V expozici se tak objevuje židle pro kustodku zkonstruovaná ze stejného materiálu jako rámy Niklových obrazů, boty přehozené přes elektrické dráty nebo v hlíně vymodelovaná loga všech partnerů výstavy.
Doslova živé umění
Zajímavým směrem se rozkročil Aleš Čermák, který se i ve svých starších projektech zabýval sociální problematikou. Do své instalace nazvané "Starý svět už nedává smysl a nový ještě nenastal" zapojil i živé figuranty. Čermák klade sobě i návštěvníkům otázky o smyslu a způsobu života v dnešní době a své obavy ze separace lidí, kteří nezapadli do současného všesemílajícího systému, demonstruje na příběhu šedesátiletého hrdiny Waltera, jenž svůj život ze svého pohledu promarnil. Součástí expozice je jak knižní podoba symbolického příběhu, tak i dva reální figuranti, Blanka a Michal, kteří deklamují autorův literární text. "Našel jsem je na inzerát, ve kterém jsem hledal dlouhodobě nezaměstnané," říká Aleš Čermák. "Celé dva měsíce, kdy výstava potrvá, ode me budou dostávat plat."
Instalace Aleše Čermáka s živým figurantem
Od myšlenek filozofa Theodora W. Adorna, kroužících kolem společenského významu umění, se ve své expozici odrazil Václav Magid, který se soustředil na "Nevyřešené problémy formy". Instalace se skládá z videa s hudbou a synchronizovanou animací a z abstraktních černobílých kreseb partitur dvanácti částí skladby vytvořených počítačem. Autor ve skladbě zhudebnil radikální politické slogany podle základních pravidel hudební kompozice i harmonie. Jeho snahou bylo skloubit emotivní svět umění s neúprosným světem vědeckých teorií a zákonitostí.
Osobní kontra obecné
Jedinou ženskou zástupkyní mezi finalisty je Daniela Baráčková, která se ve své instalaci nazvané "Smrt, česká malost a současné muzejnictví" zaměřila na kritiku českého prostředí a způsobu, jakým reflektujeme svoji minulost. Ve videích, v nichž autorka sama hraje, se objevují konkrétní místa historických událostí v kombinaci s jejími osobními vykonstruovanými příběhy. Baráčková si pohrává s tématy smrti a čecháčkovství, videoroom v instalaci je dokonce postaven v proporcích rodinné hrobky. Ve svých obrazech zachycuje výjevy týkající se osobní historie, kterou dává do souvislosti s absurditami současné české společnosti.
Výstavy finalistů doplňuje samostatná expozice loňského laureáta Vladimíra Houdka, jehož malby mapující téma kruhu působí navzdory své monotematičnosti osvěživým dojmem. "Motiv kruhu chci zpracovávat až na dřeň," tvrdí Houdek a z vystaveného je patrné, že má kam postupovat.
Finalisty vybrala mezinárodní porota s předsedajícím Christianem Rattemeyerem z prestižního Muzea moderního umění (MoMA) v New Yorku. Americký kurátor je letos předsedou poroty potřetí a naposledy. Výstava bude ve Veletržním paláci přístupná do 1. prosince, letošní laureát bude vyhlášen 15. listopadu.
