Jako když nějaký bláznivý démon posedne školní orchestr: tak působila po přelomu milénia norská skupina Jaga Jazzist. Osm až deset muzikantů snoubilo najazzlé dechy s hrou na gramofon, elektronickými smyčkami a rockovými kytarami, pestrá architektura skladeb kombinovala styly křiklavě a v náhlých serpentinách, ale s citem. Generace, která během dospívání poslouchala velmi rozmanité žánry, se začala projevovat.
Jaga JazzistJaga Jazzist: Live with Britten Sinfonia. CD vydali Ninja Tune, 2013. Koncert se koná 3. října ve Velkém sále Lucerny. |
Publicisté psali o "spojení Charlese Minguse s Aphexem Twinem", a protože inteligence tu nikdy nevyšachovala ze hry funkovou a rockovou hybnost, nu-jazzové publikum nadšeně přijímalo alba A Livingroom Hush, The Stix a What We Must. Osud je zatím vlídný i k novince Jaga Jazzist with The Britten Synfonia, kterou orchestřík naživo předvede v pražské Lucerně tento čtvrtek 3. října. (Ostravský koncert s Janáčkovou filharmonií bude následovat 1. listopadu v byvším plynojemu Gong.)
Školní koncert pod vlivem LSD
Když se vůdčí duch kapely Lars Horntveth pustil v roce 2008 do psaní nových skladeb, zaslechl afrobeat nigerijského revolucionáře Fely Kutiho, který mu pomohl zaostřit vizi "neozappovského progresivního rocku, humornějšího než dřív". Tyto skladby z alba One-Armed Bandit se staly základem dobrodružství s orchestrem Britten Sinfonia: doplňují je však i starší songy. Takže současné koncerty jsou průletem celou tvorbou Jaga Jazzist, ovšem s rozšířeným zvukem.
Tři sourozenci Martin, Lars a Lisa Horntvethovi dodnes vedou desetičlenný soubor, který může připomínat studentský orchestr zmutovaný pod vlivem LSD. Vedle sebe tu stojí kytary, tuba, xylofon, gramofon, počítač nebo basklarinet – a podobně široké je i pásmo hudebních inspirací, které se tu překrývají a prolínají, aby srůstaly do nesymetrických přirozených tvarů.
Hlasitěji, pestřeji, blyštivěji
Když začínali, podněcovali Jaga Jazzist úvahy o tom, jak čilé a svobodomyslné je v Norsku hudební školství, když nese takovéhle plody. Dnes jsou hrdou součástí norského kulturního exportu, stali se akademičtějšími a jejich hudební koláže už přece jen nemají tak překvapivou jiskru jako v prvních letech. Spojení s orchestrem vede spíš k efektnější formě a vnější nablýskanosti, než aby jejich hudbu posunulo dál: vlastně je to reakce na časy, kdy je třeba oslovit publikum něčím křiklavějším, aby se rozhodlo pro koupi vstupenky. Ale energie ze živých vystoupení Jagy se neztrácí a jako ozvláštněná "bestofka" je koncertní seance dobrým intermezzem, než klan Horntvethů sešije z útržků všech možných žánrů nové autorské koláže.
