Tak odstartovala Sabrina, první skladba z alba Silence Is Sexy, které mnoho fanoušků skupiny Einstürzende Neubauten neskouslo, stejně jako o tři roky starší komorní desku Nicka Cavea The Boatman’s Call.
I když jsem tenkrát v první řadě u reprobedny málem ohluchl a uviděl mžitky v barvě vína cabernet sauvignon, o němž se v písni zpívá, lekce s vibrátorem byla v kontrastu se všudypřítomným zklidněním k nezaplacení. „Aby mohl být hluk, musí být nejdřív ticho,“ řekl mi ten, co tu hračičku obsluhoval.
Zlý Villon
A ještě na jednu věc, kterou Alexader vyprávěl, jsem si tuhle vzpomněl. Povídal mi o dávno mrtvém herci Klausi Kinském, na kterého teď konečně prasklo, že byl v životě stejný maniak jako na plátně.
„V Paříži se našel kufr plný Kinského básní,“ líčil Hacke. „Takový jeho posmrtný deník. Hodně to připomíná Francoise Villona. Ale dost zlého, podlého a agresivního...“
Všestranný muzikant Kinského texty zhudebnil a vydal na CD. A mně už zase naskakuje, jak Glen Hansard při jedné ze svých prvních návštěv Prahy nadšeně mluvil o Klausově roli ve filmu Fitzcarraldo, která kapelu Frames inspirovala k stejnojmenné písni.
Kdy jindy použít frázi, že všechno zlé je k něčemu dobré?
Píseň v hlavě každé pondělíPříště: Svatý Václave, otloukánku české země |
