Snímek režiséra Mikkela Norgaarda je natočený podle velmi úspěšné literární předlohy Jussiho Adlera Olsena. Realizace se ujali osvědčení tvůrci, scénář napsal Nikolaj Arcel, který pro film mimo jiné přepsal i známou trilogii Milénium Stiega Larssona, režisér pracoval na krimiseriálu Most, který byl uveden v mnoha zemích a v Americe vznikla jeho úspěšná místní verze.
V zemi původu se Žena v kleci stala nejnavštěvovanějším filmem z domácí produkce. Asi se není co divit, Žena v kleci obsahuje všechny povinné prvky severského "napínáku" a nepřidává k nim skoro nic. Je to konvence v čistém stavu, realizovaná s nevzrušivou zručností.
Příběh tohoto typu potřebuje detektiva "depkaře". Carl Morck (Nikolaj Lie Kaas) tento požadavek naplňuje víc než dostatečně. Má pro kolegy nesnesitelně perfekcionistickou náturu, navíc byl zraněný při nepovedeném zátahu, a to ještě dopadl líp než kolegové, z nichž jeden byl zastřelen a druhý – jediný Carlův kamarád – skončil paralyzovaný. Hrdina za ním občas zajde do nemocnice, aby si s ním pohovořil o nesmyslnosti života. Tím ovšem Carlovy starosti nejsou vyčerpány. Jak už se v konvenčních detektivkách stává, právě ho opustila manželka. V přepíjení severské samoty ho občas vyruší návštěva syna, který ho pak vyhání z domova nesnesitelnou hudbou a hlučným pářením se s náhodnými známostmi. A ještě nedosti na tom. Carlovy delší rekonvalescence využijí nadřízení k tomu, aby se otravného policisty zbavili. Vymyslí si pro něj zvláštní oddělení, jehož úkolem je zběžný přezkum starých nevyřešených případů. Přidělí mu kanceláře v nejzastrčenějším koutě sklepení policejního ředitelství v naději, že o němuž nikdy neuslyší. Ach, jak se mýlili.
Parťák jako z hollywoodského thrilleru
Carl totiž dostane parťáka, policistu blízkovýchodního původu Assada (snad to není nějaký příbuzný), který v Ženě v kleci hraje plus minus stejnou úlohu jako afroameričtí partneři bílých policistů v hollywoodských thrillerech. Tedy dát hrdinu jakž takž do kupy, projevovat schopnost radovat se ze života a vůbec s ním být srovnaný, vnímat v něm i nějakou duchovní dimenzi, být praktický i empatický. Zatímco pro Carla znamená nové funkční zařazení prudký sestup, pro Assada je to šance konečně se dostat k nějakému tomu vyšetřování. Jak je u takových filmových dvojic obvyklé, lezou si ti dva ze začátku na nervy, postupně k sobě nacházejí cestu a nakonec by jeden za druhého ruku do ohně strčili.
Ve starých svazcích samozřejmě rychle objeví kauzu, hodnou pozornosti. Nadějná politička záhadně zmizela z trajektu, na kterém se plavila spolu s mentálně postiženým bratrem. Policie případ původně uzavřela jako sebevraždu - zjevně v nějaké hodně slabé chvilce. Čímž se dostáváme k dalšímu konvečnímu elementu – silná a nezávislá žena, která se stala předmětem nenávisti. Přesně taková je Merete (Sonja Richterová), mladá a atraktivní, postojů neurčitě zelených, schopná skloubit vyčerpávající práci političky s oddanou péčí o postiženého sourozence.
Žena v kleci (Dánsko, 2013)Režie: Mikkel Norgaard |
Život pro ni uchystal ale něco ještě těžšího. Vodítkem budiž název filmu – Žena v kleci. Kdyby to byla obyčejná klec, to by ještě jakž takž šlo. Ona je to ale podomácku vyrobená přetlaková komora. A tady už skutečně není o co stát, zvlášť když patřičné ventily má pod kontrolou (další povinný prvek) úchyl. V tomto případě navíc se značným kutilským nadáním a velmi motivovaný – příčina zločinu tkví, velmi překvapivě, v tom jediném detailu z minulosti oběti, s nímž je publikum seznámeno. Autoři střídavě ukazují průběh pátrání a pokračující utrpení oběti, občas dojde na nějaké ty morbidní detaily. Závažnost kauzy podtrhuje, že příběh se odehrává ve značně pošmourném počasí, barvy prostředí jsou potlačeny směrem k nevlídné hnědošedi – i to je dnes jaksi standardní postup. Norgaard vypráví docela svižně v sekvenci retrospektivy zmizení Merete i s jistou invencí.
Film svým příběhem i jeho provedením ale jenom v očekávatelném pořadí rutinně obíhá očekávatelné zvraty. Drží masku urputné vážnosti a sugerované šokantnosti, za něž by Norgaard zasloužil titul Davida Finchera chudých. Severské země v české politické debatě často představují ideál, k němuž by bylo hodno směřovat. Konfrontace se Ženou v kleci by jednoho přivedla k pochybnostem.
