Film Zpátky do ringu: souboj monster, která odmítají stárnout

Popularita "filmů o gerontech" zřejmě nevychází jen z touhy oslovit nový divácký segment, se kterým producenti začínají kalkulovat v souvislosti se stárnutím západní populace. Vychází i z nostalgických nálad, kterým s chutí podléhá mladé publikum, tvořící dosavadní diváckou základnu. Obliba starých filmů z 80. let, natočených před narozením dnešní nejaktivnější části publika, se obtiskuje do nových snímků, vracejících do oběhu zestárlé hvězdy – Arnolda Schwarzeneggera, Bruce Willise či právě Sylvestera Stallona. Ten v boxerské komedii Zpátky do ringu ztělesnil jednu z hlavních rolí.

Stallone se angažuje i v akční sérii Expendables, jež uvedla na scénu nové hrdiny důchodového věku ohánějící se slavnou minulostí, jež ovšem nebyla nikdy zfilmována. Nejnověji z módy vitálních důchodců těžila "pařanská" komedie Frajeři ve Vegas, v níž se objevil Stallonův protihráč z filmu Zpátky do ringu – Robert De Niro.

Robert De Niro jako Billy "Kid" McDonnen.

Většina těchto titulů se pokouší vzbuzovat familiární dojem, že jsou pokračováním nějakého staršího snímku. Stejně je tomu v případě nového filmu nevalného hollywoodského komediografa Petera Segala (mj. autora vězeňské fotbalové komedie Trestná lavice). Jeho hrdinové sami o sobě moc zajímaví nejsou, ztvárňují však prostřednictvím svých hereckých představitelů průnik dvou navenek nesouměřitelných filmových legend – Jakea LaMotty z "uměleckého" dramatu Zuřící býk (1980) a titulního protagonisty pětidílné série Rocky (1976–1990). Zatímco ve filmografii Roberta De Nira představuje LaMotta unikátní (oscarový) výlet do světa boxu, Sylvester Stallone ke svým příběhům o věčném italoamerickém outsiderovi přidal "gerontologický" díl už v roce 2006.

Právě Stallone je jedním z hlavních iniciátorů celého trendu – a film Zpátky do ringu, sám o sobě nepovedený, dobře zapadá do jeho pečlivě promýšlené filmografie. V té se znovu prosazuje i hercův akční hrdina 80. let – vojácký drsňák Rambo. V příběhu o veteránském boxerském mači, do kterého se po třiceti letech nechají navrtat dva dávní protivníci, se ovšem sedmašedesátiletý sólista Stallone rovnocenně dělí o vypravěčský prostor s o dva roky starším De Nirem. Dvojnásobný držitel Oscara zpravidla reprezentuje docela jinou hereckou ligu než představitel málomluvných, jednoduchých hrdinů v lakonicky prostých příbězích – o podivnosti komedie Zpátky do ringu nicméně hodně vypovídá fakt, že Stallone je v ní herecky výrazně lepší než jeho ceněný kolega.

Dort s chutí botoxu

Stallona sice proslavily ryze mainstreamové filmy a nepatří k hollywoodské intelektuální smetánce, svůj omezený prostor však ovládá s přehledem a inteligencí. Film Zpátky do ringu by patrně byl lepší, kdyby ho Stallone také režíroval. Hercovy výlety mimo mateřskou profesi totiž vynikají lakoničností a účelností a mají svůj drsný patos i humor, prosakující i do většiny Stallonových postav.

Sylvester Stallone a Kim Basingerová křísí starou lásku...

To je vidět také v tomto filmu, kde si pro sebe herec rezervoval roli slušňáckého Henryho "Razora" Sharpa. Muž, který před třiceti lety z morálních důvodů rázně ukončil svou sportovní dráhu, si zachovává důstojnost i ve scénách, které Segal režíruje s důvtipem dementního krtka. Z procházky v tajícím sněhu s bývalou láskou (Kim Basingerová) pak Stallone jakoby mimoděk udělá působivou psychologickou scénu, která si v rámci bezpříznakové taškařice vydobývá svou lidskou hodnotu. V roli Razorova dávného vznětlivého protivníka Billyho "Kida" McDonnena naopak působí pitvořící se De Niro skoro nepatřičně. K tomu přispívá skutečnost, že hlavní atrakcí filmu je proměna dvou zpohodlnělých starších mužů v boxery s obstojnou fyzičkou, kterou Stallone – na rozdíl od svého kolegy – skutečně má.

Zápas, který se Razor a Kid rozhodnou přijmout jako možnost, jak konečně uspořádat své životy, moc zajímavý není. Zábavnější má být trénink, jehož obligátní průběh mají divákovi zpestřit vedlejší postavy– Razorův starý trenér v přesném podání Alana Arkina a rádoby komický afroamerický promotér (Kevin Hart). Výsledek však nakonec není ani vtipný, ani melodramatický, ale přeplácaný a úporně trapný. Dva důchodci, kteří svou vznětlivostí a škorpením mimoděk dokážou získat mladé fanoušky na sociálních sítích, jsou tak jen zbožným přáním autorů filmu. Třešničkou na dortu je pak Kim Basingerová, jejíž mimické obličejové svaly už před pár lety totálně zmrtvil botox. V roli Razorovy životní lásky proto působí jako zombie z Marsu – a celý film se definitivně mění v souboj monster, která odmítají naučit se přirozeně stárnout.

O podivnosti komedie Zpátky do ringu hodně vypovídá fakt, že Stallone je v ní herecky výrazně lepší než jeho ceněný kolega Robert De Niro