Slovenská výtvarnice přijela do Trenčianských Teplic poprvé v roce 2000. Při procházkách po městě jí zaujal hlavně vybydlený lázeňský hotel a polorozpadlé koupaliště. Výtvarnice zjistila, že sice Teplice dál žijí turistickým ruchem, ale sláva tohoto letoviska je nenávratně pryč. Ve třicátých letech do těchto lázní jezdilo tisíce hostů.
Zájem o rekreaci vzrůstal a tak bylo potřeba postavit nové hotely a sanatoria. Na výstavbě lázeňského centra se podíleli renomovaní architekti z celého Československa. Významný brněnský architekt Bohuslav Fuchs projektoval pestrobarevné koupaliště Zelená žába na jižním svahu Teplic. Další výraznou stavbou je lázeňský dům Machnáč od českého architekta Jaromíra Krejcara.
Machnáč původní.
„Je to jedna z nejvýznamnějších staveb funkcionalismu v bývalém Československu, kterou oceňoval i Karel Teige. Jsou zde také další domy z třicátých let – rodinné vily, hudební pavilon nebo železniční stanice. Některé si zachovaly původní podobu, ale bohužel Machnáč a Zelená žába jsou v takovém stavu, že rekonstrukce je skoro nemožná. Navíc majitelé ani nemají zájem o návrat k původní podobě.“ říká Kalinová.
Architekt Jaromír Krejcar se v letech 1927 – 30 podílel na stavbě dvou budov pro Jednotu soukromých úředníků. Pro českou pobočku projektoval kancelářský dům na Francouzské ulici v Praze, který Teige označil za ideální příklad střídmého, asketického řešení pro novou architekturu. Po dokončení domu zde Krejcar bydlel se svojí druhou manželkou, Milenou Jesenskou.
Čerstvý vzduch na palubě parníku
V roce 1929 vyhrál architektonickou soutěž na návrh lázeňského domu Machnáč pro slovenskou pobočku Jednoty v Trenčianských Teplicích. Celá budova je inspirovaná estetikou zaoceánských lodí. Krejcar vytvořil elegantní dům - „parník“. Hosté si užívali čerstvý vzduch na palubě-terase nebo seděli na pestrobarevném balkonku, s výhledem do městského parku. Krejcarův „parník“ je od roku 1969 památkově chráněným objektem a je zařazen do prestižní publikace Phaidon Atlas of World Architecture. Provoz Machnáče i Zelené žáby skončil zhruba v roce 2001. Některé další objekty z doby první republiky doposud fungují, ale původní krása je dávno pryč.
V roce 2011 Kalinová poprvé pozvala do Teplic skupinu studentů, kterým nebyl osud lázeňských budov lhostejný. Na výstavě v pražské galerii A.M.180 nyní výtvarnice představuje výsledky tříletého průzkumu. Historické snímky budov kombinuje s fotografiemi současného stavu.
„Naším hlavním cílem je ukázat, že v Trenčianských Teplicích jsou velmi hodnotné stavby, které chátrají. Fasáda Machnáče je v hrozném stavu, okna jsou vytlučená, interiér je úplně rozkradený. A přitom by se takový objekt dal přestavět na hotel, který by se mohl prezentovat jako architektonický skvost. Jsem si jistá, že kdyby takový dům byl třeba v Holandsku nebo v Německu byl by o něj velký zájem. Mluvila jsem s majitelem Machnáče, který by z něj chtěl udělat luxusní hotel. Bohužel ale neumí ocenit historickou hodnotu této stavby. Jediná šance je nyní pro koupaliště Zelená žába. Majitel chystá rekonstrukci, ale zatím nikdo neví, co zůstane z původní podoby.“ vysvětluje Kalinová, která nyní připravuje bedekr funkcionalistické architektury a natáčí film o historii celého komplexu.
Výstava je otevřena do 23. 1., Galerie A.M. 180, Bělehradská 45, Praha
