Vztek žene kupředu leckterou bluesovou dvanáctku – neobhajitelný šovinistický dopal na ženu, která bez svého nevěrného manžela klidně přežije a které lze ublížit už jenom písničkou. Vztek na vládu, přítele, jenž zradil, souseda, co o půlnoci buší do piana, šéfa, co vás dusí a pak vám nezaplatí – s tím vším se v muzice setkáváme dnes a denně. "Jó, chce to velkej vztek a pívo jako křen, když má chlap jít jednou provždy s barvou ven," zpívá se ve zlidovělém Blues naštvanýho chlapa.
Mark Knopfler kdysi napsal text z pohledu zaměstnance prodejny elektrických spotřebičů, který se v práci dívá na vystavenou televizi a vidí, jak se před ním na obrazovce producírují hvězdy MTV. "Koukněte na toho jojína, tak se to má dělat! Prachy za nic, a těch bab! My se tady plahočíme s mikrovlnkama, a přitom stačí brnkat na kytaru…"
Knopfler tento monolog skutečně vyslechl v jednom obchodě, a hned si tam na kousek papíru načmáral první verše. Písnička Money For Nothing se stala možná největším hitem jeho skupiny Dire Straits a od rána do večera ji dávali, hádejte kde – inu, na MTV.
Nebezpečný humor
Ne vždy je ale takový vtip správně pochopen. Své o tom ví Randy Newman, který koncem 70. let narazil s kousavým šlágrem Short People (Krátcí nebo Nedostateční lidé). Zpívat z pozice člověka nadávajícího druhým, že jsou méněcenní, vyžaduje značnou autorskou odvahu. A ta vyhlášenému ironikovi rozhodně nechybí.
Jen přecenil běžného posluchače, když myslel, že se nenajde nikdo, kdo by považoval vypravěče a zpěváka za jedno a totéž. Byla z toho pěkná polízanice, a Randy se v ní ještě prošel, když prohlásil, že se všichni mýlí. Ta píseň je přece o magorovi, který fakt nenávidí KRÁTKÉ lidi! No jasně, Randy, řekly si potrefené husy a začaly kejhat.
Píseň v hlavě každé pondělíPříště: Strhaných cest kluzkost |
