Mary Poppinsová a terapie Disneylandem

V zemích promořenějších touto literární klasikou to možná i dnes ví každé malé dítě, u nás je to asi lépe připomenout: pan Banks je bankovní úředník a otec dvou malých dětí, kterým vydatně prospěl příchod nové guvernantky. Ta přilétla jednoho větrného dne odkudsi z neznáma a od té doby mění život nejen dětí, ale i celé rodiny: ne vždy k jednoduššímu, ale rozhodně k zajímavějšímu a dobrodružnějšímu. Australanka usazená ve Velké Británii P. L. Traversová stvořila svou Mary Poppinsovou ve 30. letech 20. století, už ve 40. letech projevil zájem dát jí filmovou podobu americký magnát Walt Disney.

Ke konkrétním jednáním o podobě filmu však došlo až v roce 1961, kdy se P. L. Traversová ocitla v poměrně naléhavé finanční tísni. Na radu svého právníka přijala Disneyho pozvání do Hollywoodu, kde po dva týdny intenzivně jednala jak s ním, tak i s tvůrci budoucího filmu. Trvala na tom, že z jednání o filmovém příběhu a jeho výtvarné i hudební podobě budou pořizovány zvukové záznamy. Jejich ukázka zazní i pod závěrečnými titulky filmu Zachraňte pana Bankse a jistě byly pro jeho scenáristy klíčovou inspirací: P. L. Traversová tehdy svým protějškům nic nedarovala. Byla puntičkářská, sarkastická, striktně odmítavá vůči nápadům, které šly proti duchu její knihy, vrcholně skeptická vůči celému Disneyho světu. Přesto výsledkem jejího pobytu byla dohoda a posléze i filmový trhák s Julií Andrewsovou v hlavní roli.

Emma Thompsonová jako spisovatelka P. L. Traversová

Nejlepší tatínek na světě

Tvůrci filmu Zachraňte pana Bankse rozvíjejí svou představu o tom, co nakonec vedlo k relativní shodě Traversové s Disneym. Cestují kvůli tomu v čase do dob autorčina dětství na australském venkově a hledají odraz jejích vlastních zážitků v Mary Poppinsové. Sama Traversová sice jakoukoli zásadnější inspiraci svou rodinou vždy popírala, některé skutečnosti jsou však zjevné. Její otec byl bankovní úředník a těžko věřit, že právě on neovlivnil autorčin kritický postoj vůči finančnictví: měl v práci setrvalé problémy, které řešil i zvětšoval pitímalkoholu. Ve filmovém podání Colina Farrella je otec budoucí spisovatelky ten nejhravější tatínek na světě: to on vždy odvádí svou dcerku do světa fantazie a her. Právě jeho vlastní alkoholové úniky byly však zřejmě příčinou jeho velmi časného úmrtí. Matka se pokusila o sebevraždu a rodinu poté přišla dát do pořádku vzdálená příbuzná: jako by jednoho dne odkudsi přilétla... Koho by to nepoznamenalo?

Jisté je, že P. L. Traversová byla celý život velmi zvláštní žena. Toužila po rodině, proto (bez partnera) adoptovala syna. Její rodinou ale byla také právě Mary Poppinsová a Banksovi. Za Disneym tak vyrazila bezpochyby i proto, aby před ním uchránila čest a hodnoty této rodiny: že Disneyho svět okázale odsuzovala, je dobře doloženo. Jako recenzentka mimo jiné ostře sepsula jeho Sněhurku coby sentimentální kýč. Emma Thompsonová má v roli P. L. Traversové vděčný úkol zapškle pohrdat vším disneyovským: je v tom přesvědčivá, zábavná a pravdivá. A potud je také zajímavý film Zachraňte pana Bankse. Časem však přijde to, co přijít musí - už proto, že i tento snímek je z produkce společnosti Disney. Setkání s Waltem, též trpícím bolestnými vzpomínkami na dětství, se tak pro autorku ukáže jako očistné, uvolní její potlačovaná traumata a otevře cestu nové, radostnější Mary Poppinsové. Traversová svou přepjatou averzi vůči Disneyho roztomilým figurkám možná jen sama sobě vsugerovala; s Waltem si v jednom momentu doslova padne do náruče a celý jeho svět uvidí v novém světle. Že Walt Disney nepozval Traversovou na premiéru (a ona přesto přijela), ve filmu není zamlčeno, je to však podáno už jen jako drobné poškádlení. Traversová v Zachraňte pana Bankse sice na premiéře Mary Poppinsové pláče (tak jako ve skutečnosti) a trochu brblá, ale vlastně je nejspíš šťastná a osvobozená.

Kolik temnoty snese Disney?

Skutečná P. L. Traversová svůj zážitek z "radostné" adaptace její mnohdy potemnělé předlohy vtělila do slov: "Byla jsem tak šokovaná, že jsem cítila, že už nikdy nebudu psát - natož se usmívat!" A ještě po premiéře se (dost naivně) dožadovala zásadních změn v hotovém díle. Byla to póza? Po delším čase Traversová uváděla, že se s Disneyho filmem "naučila žít", trvala však na tom, že má s jejími knihami málo společného. S filmem ji dozajista z velké části smířil jeho divácký úspěch - byl to koneckonců pořád výsledek toho, co sama začala. (A ovšemže psát nepřestala, popularita filmu jí s prodejem dalších pokračování Mary Poppinsové dost pomohla.)

Interpretace duševních hnutí Traversové při pobytu v Hollywoodu jejími zážitky z dětství je efektní a snad do jisté míry oprávněná, každopádně ale zjednodušující. Film Zachraňte pana Bankse třeba úplně pomíjí skutečnost, že právě v té době měla spisovatelka mnohem aktuálnější trauma. Její adoptivní syn pocházel z dvojčat; Traversová však chtěla jen jedno z nich (a vybrala si s pomocí astrologa). V sedmnácti letech Camillus, který do té doby neměl tušení, že je adoptovaný, svého bratra náhodou potkal. Adoptivní matku zatratil a dal se - což muselo být pro Traversovou zvlášť bolestné - na pití. V době, kdy jednala v Americe s Disneym, si její syn odpykával půlroční trest za řízení v opilosti.

Přidání této linie už by však bylo zřejmě příliš temné. Stejně jako opravdu důsledné zobrazení zvláštní povahy podivínské literátky a její rozporuplné interakce s impériem Walta Disneyho. A tak se P. L. Traversové stalo znovu totéž: Hollywood ji převálcoval a uzpůsobil ke svému obrazu. Ale pořád je film Zachraňte pana Bankse mnohem zdařilejší gesto, než když společnost Disney své veřejné vyjádření soustrasti nad jejím úmrtím v roce 1996 doplnila obrázkem plačícího Mickey Mouse.