Karel Kryl zemřel v roce 1994 v Mnichově, kde žil v době své emigrace a vracel se tam i po roce 1989. Pochován je ale na hřbitově v Břevnově, kde si jeho odchod každoročně připomínají jeho blízcí a příznivci. Lidé se při mši pomodlili nejen za Karla Kryla, ale i za všechny, kteří bojovali za svobodu a demokracii a mnozí z nich v tomto boji položili i svůj život. Vzpomnělo se i na ty, kteří tak činí, se zvláštním důrazem na situaci na Ukrajině a na Krymu. Po samotné mši zazněly v bazilice Krylovy písně, stejně tak jako později večer v nedaleké hospodě Na Klamovce.
ČTĚTE VÍCE: |
Oproti přelomových rokům 1968 a 1989, jejichž symbolem Karel Kryl a jeho texty a hudba navždy zůstane, jich ale později ubylo. Kryl po svém návratu do vlasti a především v 90. letech neskrýval své rozčarování ze společenského vývoje. Pro mnohé byl v euforických dobách příliš skeptický - dnes mu však část jeho tehdejších odpůrců dává zapravdu. Pro ty ostatní zůstává legendárním autorem a interpretem svých protestsongů či básníkem s vytříbeným citem pro jazyk, syrovým i lyrickým zároveň.
Kryla přitahovala hudba už od mládí. Vystupovat začal v polovině 60. let na malých scénách, od roku 1966 nahrával v rozhlase, později spolupracoval s divadlem Semafor. Mezi ostatními českými písničkáři zaujal jazykovou vybroušeností i schopností srozumitelně pojmenovat věci. První a nadlouho poslední česká deska Bratříčku, zavírej vrátka, jež se stala symbolem odporu proti srpnové okupaci Československa a tehdejšímu nedemokratickému režimu, vyšla Krylovi v roce 1969. Jen pár týdnů poté emigroval do Německa.
Do Československa se Kryl vrátil až po listopadu 1989, odehrál triumfální koncerty a poprvé mu také ve vlasti vyšly všechny jeho desky. Nové poměry ho nicméně nenaplňovaly uspokojením a své rozčarování nad politickým vývojem, a také rozdělením republiky, dával veřejně najevo. Byl věřící, i když tvrdil, že by ho asi z každé církve vyhodili. Křesťanské tradice si ale nesmírně vážil a také z ní hodně čerpal ve své tvorbě.
