Lidovky.cz

Studijní rok: intimní zpověď múzy geniálního filmaře

Kultura

  6:00
Obdivovatelka, herečka, milenka, manželka – všechny tyto úlohy sehrála v životě režiséra Jeana-Luka Godarda herečka a později spisovatelka Anne Wiazemská. Její román Studijní rok popisuje seznámení a první rok jejího života spojeného s legendárním představitelem filmové nové vlny.

Anne Wiazemská, autorka knihy Studijní rok foto: Eroica

Anne Wiazemská má za sebou už dvanáct prozaických knih, z nichž až ta poslední vychází nyní česky. Studijní rok je věrný svému názvu – líčí období jednoho roku, kdy osmnáctiletá Anne, středoškolačka těsně po maturitě, skládá v roce 1966 zkoušky na vysokou školu a po úspěšném přijetí se stává studentkou filozofie. To už má za sebou svou první filmovou roli – ve filmu A co dále, Baltazare režiséra Roberta Bressona, která jí přinesla jistý věhlas i výraznou osobní zkušenost.

Anne Wiazemská ve filmu A co dál, Baltazare

Vyprávění plyne hravě a rychle. Wiazemská při psaní vycházela ze svých tehdejších deníků, takže období téměř před půl stoletím před čtenářem vyvstává živě a autenticky, byť občas i trochu škobrtavě a neobratně, což je ovšem spíše vinou překladu. Středobodem příběhu je vzájemný obdiv mladé studentky a herečky a o něco staršího režiséra, tehdy už slavného Jean-Luka Godarda, který měl už za sebou filmy jako U konce s dechem, Žena je žena, Pohrdání nebo Bláznivý Petříček. Jejich vztah odstartuje sama Anne, která po několika náhodných, ale spíše nešťastných setkáních pošle filmaři obdivný dopis, od kterého nic moc nečeká. K jejímu překvapení se ale Jean-Luc ozve okamžitě a trvá na tom, že musí svou mladičkou ctitelku - jejíž zjev i přirozené herectví znal z jejího filmového debutu - ihned vidět. Vyrazí za ní prvním letadlem z Paříže na venkov, kde Anne tráví léto se svou kamarádkou…

Godardovo mladicky intenzivní vzplanutí pro půvabnou rusovlásku není, jak se ukáže, žádnou snahou o rychlé dobytí dívčího skalpu, ale skutečným silným citem, který oba zaskočí. O něco více přeci jen mladičkou Annu, která se i přes svůj obdiv nechce nechat spoutat poněkud majetnickým pojetím lásky Jean-Luka.

Anne Wiazemská: Studijní rok

Má mě rád, nemá mě rád...

Jejich vztah tak prochází mnoha turbulencemi, oba si střídavě ujasňují, zda se opravdu milují či ne, což Wiazemská popisuje s odzbrojující dívčí čistotou, naivitou, ale i odhodlaností. Anne se díky svému milenci stává brzy součástí intelektuálních a uměleckých kruhů tehdejší Paříže – k jejich přátelům patřili například režisér Francois Truffaut, Jean Vilar, herečka Jeane Moreau. Zároveň se Anne potýká s problematickým přijetím své nové lásky u své rodiny, která úzkostlivě dodržuje společenské konvence, a i proto se Anne nakonec za Jean-Luca raději vdá, asi rychleji, než by to byla udělala v prostředí tolerantnějším k otevřeným svazkům. Svou roli v tom hraje i dědeček, nositel Nobelovy ceny za literaturu Francois Mauriac, který je po smrti otce hlavou rodiny. Dodejme, že kniha popisuje začátek vztahu, který trval ještě víc než desetiletí.

Anne Wiazemská a Jean-Pierre Léaud ve filmu Číňanka

Anne se nakonec musí rozhodnout mezi studijní a hereckou kariérou a zvolí tu druhou, na niž měla dobře našlápnuto už po své první roli ve filmu A co dále, Baltazare. Přestože neherečka, je Anne přirozený talent. Godard ji obsadí nejprve do menší role ve filmu Week End, poté už do hlavní role v radikálním politickém pamfletu Číňanka, vyprávějícím o skupině studentů zaujatých maiosmem.

Radikální Godard v roli rozechvělého milovníka

Román ukazuje slavného radikála Jeana-Luka Godarda v trochu jiném světle, než jak jsou obdivovatelé či odpůrci jeho děl zvyklí: jako romantického milence schopného dobývat předmět své touhy vynalézavými, až dojemnými způsoby – například dennodenním posíláním dárků v podobě knih se zatrženými pasážemi. Ale i jako úzkostlivého žárlivce schopného udělat své milé scénu kvůli domnělému ochabnutí citů.

Jean-Luc Godard (záběr z dokumentárního film Dva ve vlně)

Místy se může mladické pobláznění a hrdinčino zmítání se v citech i filozofických otázkách jevit úsměvně, Wiazemská ale nikdy nesklouzne k lacinosti a povrchnosti. Před čtenářem tak ožívá vyprávění plné intenzivních emocí, mapující klíčový, přelomový rok v životě jedné pozoruhodné mladé ženy.

Ztraceno v překladu

Jak už bylo naznačeno v úvodu, nejproblematičtější na knize zůstává překlad, který i toho čtenáře, který nezná francouzský originál, občas překvapí neobratností a polopatičností. Snadno lze poznat otrocké přepisování slova za slovem ve větě, která by si v českém znění zasloužila jiný slovosled. Jde často o drobnosti, které však ve výsledku mohou podat zkreslený obraz o celé knize. "Jean-Luc se šel vykoupat do vany a četl si při tom kapesní knihu, kterou našel na stole salonu." (str. 106). "Ticho, vlastní horám, a chuchvalce sněhu nakupené kolem chaty nám daly pocit, že jsme zcela odstřihnuti od zbytku světa." (str. 106) "Mlčela jsem, jak jsem byla zvyklá, ale cítila jsem se trochu trapně vůči naší hostitelce, ke všem tak laskavé, jež se rychle zhostila brilantní konverzace." (str. 174) Nechce se věřit, že by autorka desítky knih používala ve svém románu takové neobratnosti.

Samostatnou kapitolou je v tomto ohledu nadužívání číslovek a osobních zájmen. "Na jednom stole nás čekala karafa citronády, dvě sklenice a jedna láhev vody," dozvíme se například na straně 175. "Ponechala si svůj kabát a kožešinový límec, který zakrýval spodní část jejího obličeje," píše se na str. 87. Vinou těchto lapsů může mít čtenář z knihy zkreslenou představu o stylu Anny Wiazemské, jejíž knihu ale přesto stojí za to číst.

Anne Wiazemská: Studijní rok

Překlad: Josef Brož
Vydalo nakladatelství Eroica, 2013
Cena: 277,-

zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.