Snímek, který nedávno přišel do českých kin, ovšem svou aktuálností přesahuje hranice jedné konkrétní země. Přestože prostřednictvím pokřiveného zrcadla komediálního žánru odráží situaci na italské politické scéně, má obecnější platnost. Se skepsí, bezradností i prostou únavou materiálu a morálky se totiž nepotýkají jen v Itálii. Donekonečna skloňovaná ekonomická krize jde ruku v ruce s krizí politickou - a mezi voliči samozřejmě vzrůstá touha po charismatickém politikovi s jasnou vizí.
Jen šílenec to myslí upřímně
Právě takový je hrdina komedie Ať žije svoboda - svérázný intelektuál na prášcích Giovanni Ernani, který krátce po propuštění z psychiatrické léčebny přijme nabídku zastoupit na pár dní svého bratradvojče. Giovanniho sourozenec Enrico je deprimovaný lídr opoziční politické strany, kterého dramaticky klesající voličské preference donutí vzít do zaječích. Zatímco si Enrico tajně léčí rozvrtané ego u bývalé francouzské milenky, Giovanni ho zastupuje v jeho politické funkci. Daří se mu to víc než dobře: dělá totiž všechno, co jeho odcizený sourozenec neuměl. Nelže, neuhýbá, jasně pojmenovává současnou krizi a energicky vyzývá ke změně. Místo vyprázdněných frází používá verše, vtipy, urážky protivníků i argentinské tango. Politická scéna se pod vlivem vtipného, hravého a nepředvídatelného politika začne rychle měnit - a nicnetušící lid jásá, neboť konečně získal to, co potřeboval: lídra, který se nebojí hrát si, působit trapně a říkat pravdu.
Toni Servillo v hlavní roli filmu Ať žije svoboda
Kouzlo dvojnické komedie
Současná politická aréna je pro italské filmaře bohatým zdrojem inspirace: stačí si vzpomenout na životopis legendárního křesťanského demokrata Giulia Andreottiho Božský (2008) nebo na ironickou hříčku Máme papeže! (2011). Ať žije svoboda je navíc typickou dvojnickou komedií, která má ve spojitosti s prostředím vrcholné politiky dlouhou tradici. V rámci českého filmu se dvojnická zápletka objevuje nejen v klasické veselohře Císařův pekař a pekařův císař (1951), ale už v prvorepublikové komedii Lelíček ve službách Sherlocka Holmese (1932). V těchto příbězích je celkem pravidelně neoblíbený, sebestředný, vyhaslý politik s diktátorskými sklony nahrazen sympatickým, nesobeckým dvojníkem. Výměna je osvěžením pro občany, vzpruhou pro spolupracovníky původního lídra i zdravým dráždidlem pro jeho protivníky. Giovanni z filmu Roberta Anda je sofistikovanou, vědoucnou variantou zestárlého prosťáčka božího, který bere politiku jako zábavu - a právě proto, že nemá co ztratit, může hodně získat.
Bývalou milenku, u které deprimovaný politik hledá útočiště, si zahrála Valeria Bruni-Tedeschi
Základ svého divácky vděčného snímku převzal pětapadesátiletý Roberto Ando z vlastního úspěšného románu Il trono vuoto (Prázdný trůn). Ten získal v roce 2012 prestižní cenu Premio Campiello za knižní debut. Do adaptace by se ovšem Ando vůbec nepustil, kdyby jeho téma neoslovilo Toniho Servilla - populárního italského herce, který se režisérovi zdál pro dvojroli povahově protikladných bratrů ideální. Servillo (který se objevuje i ve zmíněné Velké nádheře) představuje Enrica a Giovanniho jako muže se zcela odlišnými životními názory: zatímco politikovo sebevědomí deformují nejrůznější frustrace, "šílený" profesor filozofie se cítí svobodný a svým jednáním a myšlením zbavuje strnulosti a nejistoty i všechny kolem sebe.
Ať žije svobodaItálie 2013 |
Unavený, leč sympatický Enrico je nicméně lídrem (fiktivní) levicové strany. Většina italských intelektuálů totiž domácí pravici považuje za natolik zdiskreditovanou, že by její filmovou verzi přijala leda tak jako hluboce depresivní tragédii. O politiku ovšem ve filmu Ať žije svoboda vlastně moc nejde: divákovi může být jedno, jestli je Enrico levičák, nebo pravičák. Spíš než o programy a strategie nutné k jejich dosažení tady totiž jde o narovnání vztahů mezi lidmi, o radost, naději a hru. Svoboda, kterou Giovanni ztělesňuje, je nadstranická: hrdinovo chování má mnoho společného s idealistickou koncepcí "nepolitické" politiky.
Ta ovšem není spásonosná, stejně jako není spásonosné umění: film Ať žije svoboda nechce modelovat reálnou situaci, nebo dokonce hledat možné východisko z politické krize. Touží prostě své diváky bavit - což je cíl, ke kterému se můžete bez obav připojit.
