Lidovky.cz

Ona si Oscara zaslouží aneb Nepodceňujte zamilovaný laptop

USA

  6:00
Možnosti outsiderů neschopných navázat normální partnerský vztah se v blízké budoucnosti významně rozšíří, předpovídá sci-fi snímek Ona, jehož tvůrce Spike Jonze získal letošního Oscara za nejlepší scénář.

Joaquin Phoenix ve filmu Ona foto: Reprofoto

Filmografie Spikea Jonze (* 1969) sestává především z krátkých filmů a dokumentů, zejména hudebních. Když se ale párkrát pustil na pole celovečerního filmu, vždy vzniklo něco zajímavého a ceny Akademie už v minulosti kolem tohoto tvůrce také kroužily. V roce 2000 byl nominován na Oscara za režii filmu V kůži Johna Malkoviche; nominaci tehdy získal i Charlie Kaufman za nápaditě ujetý scénář onoho snímku o loutkáři, který objevil cestu do hlavy známého herce. Kaufman svého scenáristického Oscara získal o pět let později za film Věčný svit neposkvrněné mysli. Spike Jonze si teď na "kaufmanovské" fantazírování troufl sám a úspěch se dostavil i v jeho případě.

Scénář snímku Ona si uznání bezpochyby zaslouží: ne proto, že by byl neprůstřelný a neměl žádná slabá místa. Spíš jich má až překvapivě dost, zaměří-li se člověk na čistě logickou stránku věci. Síla dobrého scénáře nicméně může spočívat také v tom, že film natočený na jeho základě přiměje diváky na přísnou logiku zapomenout a prostě se nechat vtáhnout do nabízené hry. Ona nabízí dostatek vtipu i inteligentních postřehů, které je nejspíš škoda kazit si přemýšlením, zda by něco takového bylo aspoň teoreticky možné. I když někdy se asi zahlodání pochybnosti přece jen zbavit nelze.

Spolu a šťastni. Theodore nosí Samanthu v uchu a v kapsičce u košile.

Hrdina snímku Ona Theodore (Joaquin Phoenix) žije v blízké budoucnosti: tak blízké, že se ve většině věcí příliš neliší od našeho světa. Jen se ještě o něco více prohloubila samota lidí provázaných s nejrůznějšími přístroji, k nimž mluví častěji než ke svým živým protějškům. Standardem existence je mírné podivínství, odrážející se mimo jiné i v dosti dojemném vzhledu mnoha obyvatel. (U mužů tu úlohu spolehlivě plní kalhoty s pasem proklatě vysoko; Theodora navíc zdobí "hipsterské" brýle a knír jako z obchodu s žertovnými maskami.) Theodore se živí stylizováním osobních, ba intimních dopisů pro jiné lidi: texty diktuje počítači (v kanceláři plné lidí to asi není úplně nejpraktičtější, ale klávesnice zřejmě vyhynula) a ten je přepíše starosvětsky hřejivým "rukopisem". Theodore do svých dílek vkládá vedle profesionální rutiny mimoděk snad i něco ze své duše. Sám má za sebou čerstvý bolestný rozchod s manželkou, které se stal jeho svět těsným. Osamělost Theodore rozptyluje občasnými kontakty se sousedy a spolupracovníky, tu a tam flirtuje na internetu, ale nejspokojenější se zdá být ve virtuálním světě infantilní videohry. Pohled na citově deprivovaného dospělého muže usilovně komunikujícího s podobně postiženou umělou příšerkou je zábavný i skličující zároveň.

Mít někoho jen pro sebe

Posledním hitem na poli informačních technologií je operační systém, který dokáže být svému majiteli skutečným partnerem. Přizpůsobí se jeho psychologickému profilu a po nastartování je schopen se samostatně rozvíjet, stát se plnohodnotnou bytostí, i když bez živého těla. Theodore si jej s trochou nedůvěry pořídí. Zpočátku se zdá, že se osamělý muž stane snadnou obětí manipulace ze strany operačního systému, zvlášť poté, co se Theodorova nová známá (neboť jeho operační systém je ženské povahy a mluví hlasem Scarlett Johanssonové) jako na jednu z prvních věcí zeptá, zda může prozkoumat a utřídit pevný disk jeho počítače.

Tak jednoduché to ovšem není. Ne že by se Theodore zanedlouho nestal na své nové partnerce závislým: kupodivu to však nevypadá, že by Samantha - tak se operační systém sám pojmenoval po bleskovém vstřebání příručky o amerických jménech - hrála nějakou nečistou hru. A brzy sledujeme nikoli příběh Theodora a jeho softwaru, nýbrž dvou skutečných partnerů. Tak skutečných, že mezi nimi může vzniknout opravdový a oboustranný milostný cit. Samantha se ovšem stále vyvíjí - tak překotně, že brzy zatouží po něčem víc než být pouhou virtuální společnicí...

O čem sní muži

Nešťastník Theodore je bezpochyby přímý potomek těch mnoha amerických mužů 20. století, pro něž byla ideální partnerkou oddaná žena v domácnostisminimem nezávislých aktivit, je to příbuzný dnešních osamělých obyvatel Západu pořizujících si vděčné partnerky z méně rozvinutých částí světa. Ba dokonce možná vzdálený ekvivalent Wolfganga Priklopila, věznitele Nataschy Kampuschové. Muž, který dokáže získat partnerku jen coby slabou, závislou bytost, vzhlížející k němu a uzavřenou v jeho světě. Taková zřejmě zpočátku byla jeho manželka, taková je z principu i Samantha - jde přece o produkt, který si koupil. Jenomže nejen ženy z masa a kostí, ale ani jejich kybernetická nástupkyně v takovém postavení nevydrží věčně. Je pak jen na Theodorovi, co si z takové životní zkušenosti vezme a zda díky ní sám povyroste.

Ona

USA 2013
Scénář a režie: Spike Jonze
Hrají: Joaquin Phoenix, Scarlett Johanssonová, Amy Adamsová ad.
Premiéra
27. 3.

Snímek Ona je zábavně podanou a (mírně) nadsazenou studií ženské emancipace, respektive jejího odrazu ve zdeptané mužské mysli. Samozřejmě je ale jeho sdělení ještě o něco širší. Spike Jonze svým filmem vysílá hořký, ale útěšný vzkaz obecně všem těm, komu se rozpadl vztah proto, že je jejich protějšek tak či onak přerostl: takový je život, ale i vztah, který nevydržel navěky, má svou hodnotu, pokud zúčastněné někam dovedl, zní jeho poselství. A vyslovuje také jedno upozornění: stejně jako umělá inteligence, může se svým lidským stvořitelům vymknout z rukou i umělý cit. A když ten zboří hranice, které jsme dosud považovali za dané, to je pak teprve hukot.

Autor:
zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.