Dlouhá cesta dolů aneb Na sebevraždu je vždycky dost času

Při sledování filmu Dlouhá cesta dolů může člověka napadnout leccos. Třeba že jediné, co v téhle chvíli nemůžete vrátit, je vstupenka, kterou už jste si na tenhle film koupili. Všechno ostatní ve svém životě však můžete změnit. Což nakonec není špatné zjištění.

Vypravěčem úvodní části snímku je bývalá televizní hvězda Martin Sharp (Pierce Brosnan), který se rozhodne skoncovat se životem. Má za sebou totiž skandál kvůli vztahu s nezletilou dívkou (již ovšem omylem považoval za dospělou), rozpad manželství a ztrátu zaměstnání. Vyleze kvůli tomu na střechu londýnského věžáku, dokonce s žebříkem, který mu má pomoci překonat zábranu k místu, odkud se dá skočit dolů. To mu však není dopřáno: je totiž Silvestr, oblíbené datum sebevrahů, a tak se Martin na střeše záhy potká hned se třemi dalšími adepty smrti.

Tři adepti na sebevraždu. Z filmu Dlouhá cesta dolů

Životem unavená Maureen (Toni Coletteová) je fyzicky i finančně vyčerpaná péčí o postiženého syna a cítí se bezmocná. Mladá, nekonformní a trochu podroušená Jess (Imogen Pootsová) se rozchází s přítelem, navíc je dcerou stínového ministra, to je také důvod skočit. A Američan J. J. (Aaron Paul), ten se na střechu dostaví v odění doručovatele pizzy, včetně motorkářské helmy, a ostatnímse svěří, žemá rakovinu. Proto ho všichni litují nejvíc. Dolů nakonec spadne jen žebřík, což kupodivu nikoho na ulici příliš nevzruší, ani to nepoškodí Martinovo auto, ku kterému pak Martin praví: měl jsem skončit na tobě, a ne v tobě, a všichni se s ním následně svezou. Ti čtyři si totiž okamžitě báječně sednou, protože jsou to vesměs chápaví, příjemní a inteligentní lidé.

Po ještě nějakých těch peripetiích pak nad ránem uzavřou pakt: zůstanou v kontaktu a nikdo z nich se znovu nepokusí vzít si život, a to až do svatého Valentýna, což je další oblíbený den sebevrahů. Co budou do té doby dělat? Martin vymyslí plán, jak zážitek zužitkovat k mediální slávě a bohatství: budou tvrdit, že se jim na střeše věžáku zjevil anděl. Plán se chvíli daří, parta je pozvána do ranní show, kterou Martin dříve moderoval, teď ho ale vystřídala jeho dravá mladá kolegyně, která se pokouší zahnat do kouta prostořekou, ve skutečnosti křehkou Jess a ptá se jí na bolestné téma její zmizelé sestry, což je, jak se ukazuje, to skutečné Jessino trauma.

Imogen Poots jako Jess.

Když to s mediálním věhlasem a snadným výdělkem nevyjde, rozhodnou se přátelé pro jinou náplň: udělají si prázdniny a odletí za sluncem. Cachtání v moři a další radovánky klub napravených sebevrahů zprvu ještě více stmelí, dojde ovšem i k neblahým událostem. Do přízně J. J. se vetře cizí dívka, což trochu naruší počínající důvěrný vztah mezi J. J. a Jess. I tak měl pobyt výrazně příznivé účinky třeba na Maureen, která nachází novou energii pro péči o svého syna. Stane se toho ještě dost, co poskytne divákům mraky prostoru pochopit, že tihle dojemní a dobrosrdeční nešikové to opravdu nemají lehké a ze střechy přece nechtěli skákat jen tak. A jak to může být jinak, než že se na tu střechu ještě jednou všichni podívají...

Jalové ponory do hloubky

Dlouhá cesta dolů je ten typ filmu, kde když je potřeba, tak se na povel hustě rozprší nebo vyjde ranní slunce, o svévolném zacházení s postavami nemluvě. Nabízí divákům iluzi s nadhledem vnímané "hloubky", je ale nemotorný v obojím: snaha o nadhled je křečovitá a ponory do hloubky vyznívají jalově. Po většinu času tak dění na plátně ani nebaví, ani nedojímá, spíš jen unavuje svou urputnou snahou o jedno či druhé.

Aaron Paul jako J.J.

Příliš se nepovedl ani výběr herců, zejména Pierce Brosnan pro tuto roli kamaráda do nepohody zkrátka nebyl stvořen. Jak komediálně ztvárnit prestižního novináře v profesní krizi, který postupně ztrácí svou povýšenost a cynismus, předvedl před nedávnem skvěle Steve Coogan ve filmu Philomena. Brosnanův Martin Shaw nemá ani zlomek jeho přesvědčivosti. Poměrně věrohodně působí Toni Coletteová jako vyhořelá Maureen, pokud má ovšem právě co hrát, a to není často. Jako J. J. a Jess se zde bok po boku stejně jako v nedávno uvedeném akčním filmu Need for Speed sešli Aaron Paul a Imogen Pootsová – a znovu je výsledkem tristní pocit marnotratného plýtvaní talentem obou herců. Aaron Paul je tu až tragicky bezmocný, těžko to však klást za vinu jen jemu samému, jeho role je takřka nehratelná. Imogen Pootsovou bída scénáře odsuzuje k nepřetržitým diblíkovským extempore, ta jsou však ve filmu nakonec tím jediným, co má šanci jakž takž udržet divácký zájem.

Sdělení, že na sebevraždu je vždycky dost času, je samozřejmě bohulibé: kéž by však bylo podáváno trochu uvěřitelnějším způsobem!