Hrdinou snímku je pětadvacetiletý Štěpán Procházka (Vít Rohr), mladý a zřejmě relativně inteligentní muž, který to však zatím dotáhl pouze do call centra telefonního operátora. Jeho dosavadní studijní, pracovní a milostné pokusy skončily nezdarem. Naději, že se ještě může vše v dobré obrátit, mu dodá jedna ze zákaznic, jíž Štěpán zařídí levnější volání. Marie se stane jeho přítelkyní na telefonu, mentorkou, která mu pomáhá zdokonalit se v rozličných oblastech života. Štěpán se do ní zamiluje a pokouší se ji přemluvit, aby se proměnila v přítelkyni skutečnou, to však Marie striktně odmítá.
Vršení bezvýznamných epizodek
Nešťastný Štěpán o tom všem a také ještě o svém předchozím vztahu a dalších věcech vykládá muži, kterého náhodou potká, když ho kamarádi vezmou na chatu. Tamní postarší usedlík (Václav Vydra) mu zase povídá o své životní situaci, o tom, jak pravidelně dojíždí loďkou ke své ženě na obědy, což je jediné pouto, které mezi nimi zbylo.
Jeden i druhý tak "parádně pokecá", vyprávění s vnořenými ději se jaksi posouvá kupředu, ale není to popravdě řečeno žádná velká jízda: hlavně proto, že v příběhu chybí cokoliv opravdu zajímavého. Jde tu jen o vršení bezvýznamných epizodek do řekněme ne zcela běžně poskládané konstrukce. Ovšem o žádnou narativní revoluci tu také rozhodně nejde.
Nakonec se Štěpán odhodlá k činu a vydá se svou milou hledat a dobýt. Což se mu povede jen částečně a je otázka, zda je nakonec zklamán víc Štěpán, nebo divák, který doufal, že z filmu vyleze přece jen něco víc než naprostá banalita.
Lukáš Pavlásek ve filmu Parádně pokecal
Představa, že bude nesmírně zajímavé předvádět publiku celý večer nerozhodného, líného a smolařského nekňubu, který neví kudy kam, se tu nenaplňuje. Ne proto, že by to nebylo možné. Ne každý je ovšem Miloš Forman, aby dokázal stvořit Černého Petra. Ten vyzařuje autenticitu, vtip a silnou výpověď dodnes; Parádně pokecal je sezonní záležitost natočená proto, aby něco bylo natočeno. Svědectví o generaci pětadvacátníků je možná částečně pravdivé (jsou infantilní, nesamostatní a nejvíc je zajímá levné volání...?), ale zároveň mělké, vykonstruované, nepřesvědčivé a bez valné hodnoty.
Herecké výkony působí vesměs rozpačitě – odpovídají nejspíš tomu, nakolik dokáže být jeden každý z herců sám sobě režisérem. Po této stránce je samozřejmě nejzkušenější Václav Vydra, proto působí v celém snímku nejjistěji. Představitel Štěpána Vít Rohr své herecké vlohy, má-li jaké, příliš neuplatňuje – celou dobu to působí spíš tak, jako by kdosi ze štábu ne moc ochotně zaskakoval za skutečného herce, který na poslední chvíli onemocněl.
Parádně pokecalČR 2014 |
Přitom obsazení hlavní role je ve filmu tohoto typu klíčem k úspěchu a mohlo by leccos zachránit: je až nepochopitelné, že právě sem režisér osadil nejslabší článek. Naivita režijního přístupu se snoubí s řemeslnou nedokonalostí a nedostatek sdělení je vyvažován marketingovým kalkulem.
Hlavní atrakcí filmu se v jeho závěrečných fázích stává miláček publika pořadu Na stojáka a (příznačně) hvězda reklam telefonního operátora Lukáš Pavlásek, o němž je třeba ještě rozhlásit, že si rolí policisty plní jeden ze svých hereckých snů. Zároveň snímek předstírá evropský rozměr tím, že se jeho finále (celkem bezdůvodně) odehrává v Berlíně.
Kdyby film navzdory technologickému pokroku stále ještě nebyl tak nákladná záležitost, asi by snímky jako Parádně pokecal patřily spíše na soukromé projekce pro pár přátel. Takhle je potřeba zkusit pro ně získat přece jen větší publikum. Ke škodě všech zúčastněných.
