Na K2 jsme pivo měnili za elektřinu, líčí producent dokumentu o Jarošovi

Lidovky.cz: Proč jste se rozhodli natáčet dokument právě o horolezci Radku Jarošovi?
Radek Jaroš je takovým novodobým hrdinou. Naším záměrem není natočit klasický sportovní film o horolezectví, kde někdo přijede, zdolá horu a zase odjede. Snažíme se laikům přiblížit, co horolezce táhne k takovým výkonům. Existuje totiž i celá řada lidí, kteří si myslí, že je to hazardování se životem. Ta otázka motivace pro nás byla prvotním motorem. Jak jsme ale Jaroše začali poznávat lidsky, přišly do toho další souvislosti.

Producent Richard Němec se vydal spolu s Radkem Jarošem na expedici do Himalájí na zrádnou osmitisícovku K2. Součástí štábu byl režisér a zároveň kameraman David Čálka a zvukař Ludvík Bohadlo. Z Česka řídil produkci Petr Plewka. Filmaři pracují na dokumentu Cesta vzhůru už dva roky. Štáb na místě mimo jiné natáčel i seriál Mise K2. Připravený a nastříhaný materiál se posílal přímo ze základního tábora pomocí satelitu. Přenos jednoho dílu stál desítky tisíc korun a poté byl odvysílán v internetové televizi. Richard Němec, producent dokumentu Cesta vzhůru o Radku Jarošovi.

Lidovky.cz: Jaké například?
Druhým důležitým hrdinou ve filmu je Jarošova dcera Andrea, která s ním nevyrůstala a nesdílí jeho zálibu v horách. Je takovou typickou intelektuální představitelkou městského člověka. Ona je pro nás takovým klíčem. Ve filmu Jaroše provokuje otázkami a snaží se také porozumět, proč dělá, co dělá.

Lidovky.cz: Jak se Jaroš díval při výstupu na K2 na přítomnost vašeho štábu. Neomezovali jste ho nějak?
Měl trochu obavy, ale myslím, že jsme ho nakonec neomezovali. Snažili jsme se akceptovat všechny jeho příkazy a zákazy. Věděli jsme, že úspěch expedice je prvotní a podle toho jsme se chovali. Původně jsme měli být jen v základním táboře, který je ve výšce 5050 metrů. Režisér/kameraman David Čálek ale s nimi zamýšlel jít až do prvního výškového tábora, což Radek Jaroš, šéf expedice, původně nechtěl. Nakonec se ale i tahle věc podařila. A žádný problém to nebyl.

Lidovky.cz: Dál už natáčeli horolezci sami?
Ano. Každý horolezec dostal dvě kamerky a instrukce, co má točit. Na Radku Jarošovi je zajímavé, že má velký video archiv, ve kterém jsou zaznamenané jeho výstupy. Pokryl opravdu všechny vrcholy a ty materiály chceme také zakomponovat do filmu.

Radek Jaroš korunován bezprostředně po návratu z vrcholového výstupu.

Lidovky.cz: Bylo pro vás těžké s Jarošem držet krok?
No to teda bylo. On to i otevřeně tvrdí. Na to, že je mu 50 let, je ve vrcholné kondici a je i rychlejší, než jeho spolulezci. Při horolezectví se sice čas neměří, ale každý má své tempo a to jeho je opravdu ďábelské.

Lidovky.cz: Jak se štáb v Čechách na výstup do základního tábora připravoval?
Nepřipravoval. Byl fyzicky dostatečně zdatný. (Doprovází Němec odpověď hlasitým smíchem.) Dobře, tak trochu jsme běhali. Nepodstupovali jsme ale nic zásadního. Hlavní bylo nalézt členy štábu, kterým můžete plně důvěřovat, že to fyzicky zvládnou. A to se podařilo.

Lidovky.cz: Jakou techniku jste s sebou brali do základního tábora?
Měli jsme s sebou klasickou filmovou kameru se stativem a vedle toho i další kamery, záznam zvuku a satelitní vysílač a také věci, které potřebovali horolezci k výkonu. Problém spíš byl, abychom kameru na K2 nějak nabili. K dispozici byla sice solární elektrocentrála, ale nějak nám nedošlo, že slunce nemusí svítit pokaždé. Tak jsme měnili elektřinu za plzeňská piva. Byli jsme oproti jiným výpravám specifičtí, že jsme měli alkohol.

Natáčení při cestě do základního tábora.

Lidovky.cz: Kolik jste sebou těch piv táhli?
Myslím, že to bylo tak přes 200 plechovek. Jedno pivo vyjde tak na 200 korun, když do toho započítáte nosiče, kteří vám ho s ostatními věcmi vynesou. Prostě jsme z Čech, tak si to zkuste být několik týdnů bez piva. Není sice nutné, ale vytvoří v táboře takovou domácí atmosféru. To je Jarošova zkušenost. Osobně by mě nikdy nenapadlo tahat 200 piv. Když ale zbývá osm posledních a řekne se: "Tak si jedno vezmeme." Je to úžasný pocit.

Lidovky.cz: Nebyl převozem takového množství alkoholu problém, když je Pákistán muslimská země?
Pivo jsme deklarovali jako vitamínové nápoje a pak si každý vezl ještě tři litry tvrdého alkoholu, což jsme označili jako dezinfekci. Větší problém byl pojistit kamerovou techniku.

Lidovky.cz: Povedlo se to?
Bylo to drahé, ale nakonec jsme našli jednu francouzskou pojišťovnu, která se specializuje na válečné konflikty. Jediná jejich podmínka byla, abychom vědomě nevstoupili do válečné vřavy, což jsme samozřejmě nedělali.

Lidovky.cz: Ztratili jste nějaké vybavení?
Ne. Vše jsme nakonec dovezli.

Lidovky.cz: Dostala se expedice někdy do nějakého bezprostředního nebezpečí?
Počasí tam bylo nejlepší za posledních 10 až 15 let a laviny na tom místě nebyly žádné. Při cestě pod horou jsou sice nějaké trhliny a občas tam padají kameny, to nás ale nějak neohrozilo. Musím říct, že nejnebezpečnější situace paradoxně nastala, když jsme se pak vraceli do Islámábádu. Na cestě se převrhla cisterna a začal z ni vytékat nafta. Navíc to bylo na území, kde operuje Talibán. Takže nás tam nechtěli původně ani pustit. Tak jsme tam stáli, nafta vytékala na silnici, místní u toho kouřili a hořící nedopalky odhazovali bez obav na zem. Kolem toho se prosmekával náš autobus a půl hodiny stál na té kaluži. Nemohli jsme tam ani vystoupit, protože to bylo moc nebezpečné.

Režisér a kameraman dokumentu David Čálek.

Lidovky.cz: V základním táboře jste prý porazili krávu. Proč?
Jednalo se o součást zásobování. Expedice nese sice zásoby na celou dobu, ale to maso je nejjednodušší sehnat na místě. Prostě tam přišla po svých kráva. Tak se v základním táboře porazila a naporcovala. V průběhu měsíce jsme tam tu krávu snědli spolu s dalšími expedicemi.

Lidovky.cz: Když vynecháme tu krávu. Co jste ještě jedli?
O vaření se staral Martin Havlena, který byl součástí expedice jako horolezec bez vrcholových ambicí. Pákistánské jídlo bylo trochu problematické, protože vařili jen tři pokrmy. Máte tam dal, kuře a vajíčka. Časem jsme to už nemohli jíst a o nudlových polévkách se také nedá žít pořád, když musíte podávat velké výkony. Tak jsme si vezli ještě suroviny a Martin vařil koprovku, guláše a knedlíky. V tom jsme byli opět výjimeční.

PO AMPUTACI. Takto dopadly nohy Radka Jaroše po omrzlinách, které utrpěl na...

Lidovky.cz: Jak na to koukaly jiné expedice?
Lidé k nám chodili a mlsali. Je prostě důležité vytvořit optimální a pohodové podmínky v táboře. To u nás fungovalo skvěle.

Lidovky.cz: V připravovaném filmu je zaznamenána i amputace Jarošových prstů. Jak snášel vaši přítomnost při operacích?
Myslím, že mu to nevadilo. Točili jsme hned několik operací. Jednu, na které jsme nebyli, si dokonce točil sám. Není to samozřejmě nic příjemného. Byl ale se svým stavem celkem smířený. Sám dokonce říkal, že vylezl 13 osmitisícovek a žádná mu neudělala takové PR jako amputace prstů. Některé operace se musely opakovat, protože se úplně nepovedly. To mu vadilo víc než natáčení.

Lidovky.cz: Teď jste spustili crowdfundingovou kampaň, ve které vybíráte peníze na dokončení filmu. Je to nezbytné?
V našem případě ano. Problém je, že náš dokument je poměrně drahý, protože se točilo v zahraničí, v extrémních podmínkách a dlouhou dobu. Ty možnosti financování jsou ale stejné, jako byste dělali dokument Deset dní ve Středočeském kraji. V České televizi je na to položka s nějakou částkou. Samozřejmě se jim líbí, že se je to v Pákistánu, ale ten rozpočet to nenavýší. Prostředky státního fondu jsou také omezené. Podporu jsme sice dostali pěknou, ale ve chvíli, kdy máte zafinancovat film s rozpočtem 4 miliony korun, ty prostředky musíte hledat skutečně všude. V crowdfundingové kampani máme sice strop stanovený na 300 tisíc, ale budeme moc rádi, když se vybere víc, protože ani tolik peněz nepokryje částku, kterou musíme ještě dofinancovat.

Lidovky.cz: Kolik byste ideálně potřebovali vybrat?
Tak 600 až 700 tisíc? Jestli se to povede, nevím. Ale byli bychom rádi. Začali jsme zatím celkem pěkně. Kampaň má navíc další efekt. Funguje totiž i jako marketingový nástroj. Nechceme jen nasbírat peníze, ale zároveň vytvořit komunitu kolem filmu.

Lidovky.cz: V jaké je film momentálně fázi?
Natočilo se poměrně dost pěkného materiálu pod K2. Teď ho režisér analyzuje a podle toho se napíše podrobný scénář. Počítáme ale s tím, že budeme ještě něco dotáčet.

Lidovky.cz: Myslíte, že stihnete premiéru v roce 2015?
Určitě.

Ukázka z filmu Cesta vzhůru