Dr. John a jeho divoké sny o Satchmovi

Malcolm John Rebennack, Jr. (73), známější pod uměleckým jménem Dr. John, postavil už v začátcích kariéry svoji image i koncertní show na proprietách a rituálech vúdú. Nyní se na desce Ske-Dat-De-Dat: The Spirit Of Satch pokouší vytáhnout z rovu, oživit a přizpůsobit současnosti samotného Louise "Satchma" Armstronga.

Nápad natočit kolekci písní, které proslavil právě Armstrong, prý vnukl Dr. Johnovi samotný legendární neworleanský trumpetista. Satchmův duch vstoupil do Johnových myšlenek ve snu a nakázal mu, ať udělá jeho muziku po svém. Ať už se Dr. Johnovi o Louisovi Armstrongovi skutečně zdálo, nebo chtěl jenom zpestřit vydání desky potrhlou historkou, šlo o nápad dobrý.

Armstrong jako funky nebo hip hop

Slova "udělat po svém" vzal Dr. John jako zákon. Některé evergreeny ze Satchmova zpěvníku byste málem nepoznali. Rozhodně nečekejte pouhou kosmetickou úpravu tradičního jazzu a popu. Zvuk i aranžmá vystavěl Dr. John na svém "firemním" pojetí neworleanského rhythm and blues či funku, občas přihodil do čarodějného kotlíku i hip hop. Akdyž už se někde dotkne dixielandového pojetí, jako například ve When You’re Smiling (The Whole World Smiles With You) za doprovodu neworleanské "dechovky" The Dirty Dozen Brass Band, pomíchá ho aspoň s latinou.

Sladkobolnou baladu What A Wonderful World už přezpíval po Armstrongovi kdekdo. Ale snad nikoho nenapadlo píseň výrazně zrychlit a udělat z ní odpíchnutý taneční kus, oproštěný od veškerého sentimentu originálu. O jásavé, ale svrchovaně vkusné barvy se navíc postará gospelový vícehlas hostujících The Blind Boys Of Alabama. Ještě větší překvapení představuje známá píseň Jack The Knife neboli Mackie Messer z Weillovy a Brechtovy Krejcarové opery. Dr. John ji pojal jako tvrdé funky a ještě přizval rapera Mikea Ladda, aby připojil hiphopovou pasáž. Spirituál Sometimes I Feel Like Motherless Child se proměnil s přispěním R&B pěvce Anthonyho Hamiltona v moderní urban soul. A Sweet Hunk O’Trash, duet s jazzovou divou Shemekií Copelandovou, zase Dr. John okořenil špetkou reggae.

Tak bychom mohli pokračovat, vznikl by však falešný dojem, že Dr. John Armstrongův repertoár jenom rozjančil či aranžérsky zpřeházel. Vůbec ne. Vždyť právem platí za seriózního umělce. Konejšivě a do jistémíry tradicionalisticky působí třeba duet s fenomenální Bonnie Raittovou, procítěné blues I’ve Got The World On A String. Nebo spirituál Nobody Knows The Trouble I’ve Seen. Záměrem tvůrce nebylo přetavit známý repertoár za každou cenu, spíš ukázat jeho dosud skryté možnosti. Nejlepší na albu jako celku přitom je, že ani ty na první poslech nejdivočejší úpravy nepůsobí křečovitě. Snad se vše propojilo do soudržného a přirozeně znějícího celku zásluhou genia loci New Orleans, rodiště Louise Armstronga, Dr. Johna i samotného jazzu.

Trubky mistrů, aranžmá paní mistrové Z předchozích odstavců vyplynulo, že podstatný kus práce na albu vykonali dobře vybraní hosté. V souvislosti s Armstrongem nemohli chybět virtuózní trumpetisté: neworleanský rodák Terence Blanchard či kubánský jazzový mistr Arturo Sandoval. Možná ještě větší zásluhu na zdařilém albu ovšem musíme připsat osobě zdánlivě méně nápadné, kapelnici, hráčce na trombon a skladatelce Sarah Morrowové. Právě Sarah totiž měla za úkol koprodukci alba a hlavně aranžmá pro The Nite Trippers, doprovodnou skupinu Dr. Johna. Řadu originálních nápadů na přepracování dodala ona. Nijak to ovšem nesnižuje prvotní ideu Dr. Johna (respektive Satchmova ducha).

Zdánlivá neúcta k obvyklým podobám vybraných skladeb se na albu Ske-Dat-De-Dat naopak ukázala být jejich hlubokým pochopenímazároveň nejhlubší poklonou. Potvrzuje totiž skutečnou nadčasovost Armstrongova repertoáru.

Foto popis| Dr. John zvaný též Dr. John Creaux či Dr. John the Night Tripper