Paměti kunsthistorika: jak Kramář obhajoval Picassa před Stalinem

Knížka formálně navazuje na Dvořákovy zasvěcené průvodce po pražských památkách a další osobní reminiscence, které vydalo Nakladatelství Lidové noviny.

Lhoták, Španiel i Hrabal

František Dvořák má fenomenální paměť, encyklopedické znalosti a dar živého vyprávění. Díky této ideální výbavě jsou jeho vzpomínky na umělce či jejich portréty mimořádně plastické. Má rovněž velký smysl pro detail, dokáže vždy načrtnout přesnou charakteristiku osobnosti, zhodnotit její přínos a zároveň zábavně vykreslit některé detaily a zvláštnosti.

Půvab jeho popisu tkví právě ve schopnosti barvitého líčení, které neodděluje umění od života. Jsou to vlastně beletrizující texty, které mají i literární hodnotu. Dvořák již dávno kráčí ve stopách slavného V. V. Štecha, především tím, jak výtečně umí popularizovat výtvarné umění.

Důkazem je i jeho neúnavná průvodcovská činnost po evropských metropolích, kterou donedávna provozoval - není žádným tajemstvím, že svým elánem dokázal při takovým výletech „zničit“ i osoby mnohem mladší V Okamžicích s umělci převažují pochopitelně vzpomínky na umělce výtvarné, ale jsou tu i dva umělci dramatičtí, jeden slavný spisovatel a sběratel.

Třeba medailon Kamila Lhotáka je psán s velkou láskou a empatií, je to citlivý portrét a vyznání příteli. František Dvořák jemně připomíná malířův životní handicap - kvůli dětské obrně prodělané ve čtyřech letech kulhal, což prý vedlo k celoživotnímu pocitu nejistoty. Dvořák také osvětluje Lhotákovu celoživotní lásku ke strojům, autům, motorkám a kolům, které tak často byly náměty jeho pláten. Jako kluk totiž rád prolézal staré dvory a kůlny za nuselským Botičem a tam se mu tento svět otevřel. Lhoták byl členem Skupiny 42 a i její peripetie Dvořák líčí s velkým porozuměním.

K dalším vzpomínkovým knihám Františka Dvořka patří titul Můj život s uměním

Také o životních osudech sochaře Otakara Španiela se zde lze dozvědět leccos nového, především o jeho mladických sporech s Josefem Myslbekem. Španiel Dvořákovi líčil, jak slavný umělec, který byl jeho profesorem na akademii, jednal se studenty. Byl to velký cholerik a impulzivně srážel mladé tvůrce, netoleroval jejich rukopis, byl velmi konzervativní. Přesto ale dokázal uznat jejich pozdější úspěchy, což platilo i pro Španiela.

Kromě toho Myslbek trpěl již po třicítce Menierovou chorobou, která je spojená s bolestmi hlavy a závratěmi, což zejména pro sochaře monumentální plastik muselo být vysilující. Podle Dvořáka byl Španiel nesmírně charakterní člověk, po roce 1948 se nehodlal přizpůsobit novým poměrů ma komunistický režim mu také nikdy neprominul, že portrétoval prezidenta Masaryka.

Neméně zajímá je i kapitola věnovaná Vincenci Kramářovi a osudům jeho sbírky, která se stala základem kolekce moderního umění Národní galerie. Kuriózní je i méně známá historie obrazu Zvěstování Panny Marie z Rembrandtovy dílny, o jehož objevení se zasloužil právě Kramář. Dvořák ovšem připomíná i absurdní Kramářův vstup do KSČ po roce 1945 a následný jeho pokus obhájit Picassa před Stalinem, který skončil Kramářovou profesionální izolací.

František Dvořák se rovněž přátelil s Miroslavem Horníčkem a Milošem Kopeckým, s nimiž se poznal v Divadle Větrník. Tam jej po 2. světové válce pozvala Marie Tesařová, snoubenka Alfréda Radoka. I další detaily z Větrníku jsou poutavé stejně jako pohled na vztah Horníček-Werich z méně známé stránky, která má daleko k obvyklému idylickému líčení úžasného partnerství. Dvořákovým přítelem byl od 60. let i Bohumil Hrabal, s kterým se pak léta scházel nejdřív v Krušovické hospodě na Starém Městě a pak v pivnici U Zlatého tygra.

Ke vzpomínkám jsou pak ještě připojené dva rozhovory - s grafiky Vladimírem Suchánkem a Adolfem Bornem. Jsou to hlavně dialogy dlouholetých přátel, kteří hovoří stejnou řečí. Přesto nejsou ani trochu nudné, naopak otevírají zajímavá a dnes málo frekventovaná témata. Knížku pak uzavírají tři krátké pohledy Dvořákových žáků a půvabný záznam rozprav debatního kroužku U Zlatého tygra.